Vážení přátelé,
dnes jsem dostal otázku od pana Jardy na rozhodnutí rady města a mou spokojenost s ním. Stejně bych Vám napsal, jen jsem chtěl nechat opadnout emoce, což se mi, přiznám se, ještě nepodařilo stoprocentně.
Věc jsme předjednávali oficiálně s primátorem od jara minulého roku. Oficiálních jednání jsem se účastnil já, jednatel společnosti pan Jirků a má přítelkyně, která je zaměstnancem společnosti.
Paní náměstkyně Popelová se mi v létě omluvila za to, že si na konci roku 2008 neudělala čas, když jsem ji žádal o schůzku a řekla mi, že by si přála, aby se ještě někdy našla rada města, která by výpověď mohla zrušit.
Věc jsem také předjednával s doktorem Průchou a náměstkem Jochem. Nejprve jsem inicioval jednání s JUDr. Průchou. Dostal jsem totiž informaci o tom, že pan doktor prohlásil celkem nevybíravě, že není spokojen s tím, co na webu píši o Teplárně. Žádost o schůzku ovšem radní Průcha přijal a jednání proběhlo v kanceláři náměstka Jocha. Jednání se tedy konalo ve třech lidech, přičemž schůzka byla dohodnuta ve dvou. Tento princip převahy počtu osob na vyjednávajících stranách není podle principů jedné německé školy, kde jsem se učil vyjednávání, korektním přístupem k partnerovi. Schůzku jsem ovšem přijal. Jednání nebylo krátké, padaly různé argumenty z obou stran. Nakonec jsme se ovšem dohodli na postupu, který byli pánové ochotni podpořit. Dohoda zněla na cenu 2500/m2/rok, smlouvu na dobu určitou pěti let s možností přednostního prodloužení nájmu. Já jsem ještě nabídl možnost vypovědět nájemní smlouvu ze strany města, pokud by město chtělo využít nebytové prostory k nekomerčnímu využití. Od toho mě ovšem zradil náměstek Joch s tím, že by se velice rychle mohl najít někdo, kdo by této možnosti mohl zneužít. Náměstek Joch telefonicky požádal ředitele Volfa o vyjednání odložení soudního sporu. Poté mi náměstek Joch řekl, že když jsme se takhle hezky dohodli, já o nich nebudu psát ty nehezké věci a hlavně o panu Průchovi a o Teplárně. Ohradil jsem se, že se snažím být korektní a v rámci Teplárny jsem psal pouze věcně. Panu Jochovi jsem řekl, že jsem třeba nezveřejnil to, že to byl on, kdo slíbil Martinovi Kubovi, že Zdeněk Blažek zůstane v představenstvu Teplárny, panu Průchovi jsem řekl, že jsem nezveřejňoval to, že jeho právní kancelář zastupuje firmy napojené na Teplárnu. Pánové na mě přestali tlačit a následovala věcná debata o biokotli a Teplárně. Loučili jsme se ve velice přátelské náladě s tím, že jsme dohodnuti.
Radní Hajerová již několikrát vyslovila svůj nesouhlas s výpovědí a musím říci, že ze začátku měla tendence mi poradit. Vážil jsem si jejího jednání až do doby odvolávání primátora Thomy. To jsem nepochopil. Její názor ovšem byl vždy ten, že pizzerii by se smlouva vypovídat neměla. Podobným směrem se vyjádřila i na kameru televize Nova v reportáži Občanského Juda.
Radní Moravec byl prvním zastupitelem, který se mě na kauzu zeptal, bylo to 4.3. 2009, a který se rozhodl nám pomoci. Zkusil věc nadhodit na setkání ODS. Martin Kuba jej tehdy tvrdě usměrnil. Nevím o tom, že by kdy ovšem radní Moravec změnil názor na výpověď bez udání důvodu.
Radní Bouzek je častým návštěvníkem předzahrádky pizzerie a vzhledem ke znalosti pana Řeřábka i celé kauzy nepředpokládám, že by výpověď schvaloval.
Náměstka Podholu neznám osobně, kauzu pizzerie jsem s ním nikdy neřešil. Stejně je to i s radním Machem.
S radním Šestákem jsem se setkal na začátku tohoto měsíce. Situaci okolo výpovědi pizzerii jsem mu otevřeně popsal, ovšem nežádal jsem resumé.
S náměstkem Caltou jsem problematiku pizzerie nikdy neřešil.
Rada města začala jednat asi deset minut po deváté. Kolegyně Šimková, jednatel společnosti a já jsme seděli před jednací místností už od 8.45 hodin. Ve chvíli, kdy jsem spatřil doktora Průchu, jsem věděl, že naší žádosti nebude vyhověno.Pan Průcha mě pozdravil, ovšem hned sklopil zrak. Chování náměstka Jocha mi špatné vyhlídky jen potvrdilo. Náměstkyně Popelová se s námi přišla pozdravit. Primátor Thoma jen proběhl, ani jsme neměli šanci se pozdravit. Pozdravili jsme se se všemi ostatními radními, s tajemníkem, ředitelem Volfem, zapisovatelkou, a ostatními přítomnými, asi je nebudu všechny vyjmenovávat. Po nějaké době jsme odešli. Vrátil jsem se sám. Prý pět minut poté, co radní odešli na oběd. Čekal jsem tedy, až se někdo z rady vrátí, řediteli Volfovi jsem nechtěl volat z pověrčivosti. První z oběda se vrátila paní zapisovatelka. Je to velmi příjemná dáma. Zeptal jsem se jí, jak dopadlo jednání rady, jestli už byla naše žádost projednána. Paní zapisovatelka mi řekla, že naší žádostí radní končili své dopolední jednání. Ani mě nenechala položit otázku a řekla mi, že mi nic říci nesmí, abych se obrátil na primátora. Samozřejmě jsem chtěl vědět víc, ale jediné co mi paní zapisovatelka řekla, bylo to, že ona u jednání nebyla, že byli všichni kromě radních posláni pryč z místnosti a že ona nechce být tím, kdo mi oznámí výsledek. Poté se otočila a spěchala nahoru do schodů do kanceláře. Paní zapisovatelka je profesionál, na její tváři nepoznáte nic, ovšem tentokrát bylo vidět, že spěchá nahoru, aby na ní nebylo vidět, co prožívá uvnitř. Vzpomněl jsem si na slova primátora, když vyšel z jednací místnosti 4.3. 2009. Tenkrát prohlásil směrem k soše spravedlnosti na chodbě magistrátu, že by se měla rozletět na tisíc kusů.
Včera jsem už po výsledcích více nepátral. Cítil jsem se, a cítím se stále, zrazen. Jsem plný pocitu křivdy. Naše "nová" rada města potvrdila verdikt rady předchozí. Je naprosto v pořádku vypovědět nájemní smlouvu mladým lidem, kteří investovali do městského majetku peníze a postavili oblíbený podnik. Je to dokonce v pořádku, když je to na popud souseda, který je zároveň úředníkem magistrátu a to i přesto, že úředník křivě obvinil podnikatele /své sousedy/ ze spáchání přestupku, který se nikdy nestal. Je naprosto v pořádku, když město vypoví nájemní smlouvu svým občanům podnikatelům bez udání důvodu. Je naprosto v pořádku vypovědět nájemní vztah, když nebyla porušena smlouva a je řádně placeno nájemné. Je v pořádku vypovědět nájemní smlouvu, když se peticí vyjádří dva tisíce občanů města pro zachování podniku.
Dnes jsem telefonoval radním, se kterými se znám. V kanceláři primátora mi paní sekretářka řekla, že primátor má čas na schůzku nejdříve 1. dubna. Že by apríl? Termín jsem odmítl. Náměstkyně Popelová mi telefon nezvedla a na mou žádost v záznamníku nereagovala. Radní Bouzek mi sdělil, že se hlasování neúčastnil, protože mu to neumožňuje zákon o advokacii a že mi o jednání rady města nic neřekne, protože je jednání tajné. Radní Šesták mi řekl, že bylo hlasování tajné. O jednání mi mi nechtěl říci nic s tím, že vlastně neví, co mi smí říci, takže mi raději neřekne nic. Dokonce ani to, jak on sám hlasoval. Prý aby neodhalil ostatní kolegy. Radní Průcha mi řekl, že mi k jednání rady města nemá co říci. Ostatním už jsem netelefonoval. K tomu, abych pochopil, koho jsem volil, mi toto stačilo.
Ladislav Vrábel
