Město rozdává byty. Chcete také? A umíte bydlet?
Zastupitelstvem města ve čtvrtek prošel nenápadný sociální projekt na podporu bydlení. Město vyčlenilo ze svého bytového fondu čtyři bytové jednotky. Tyto byty budou nabídnuty sociálně slabým jedincům. Pokud jsem dobře pochopil problematiku věci, tak má jít o osoby, které nejsou bezdomovci, ale také na tom nejsou tak dobře, že by si mohly dovolit platit si za bydlení ze svého. Byty mají sloužit k tomu, aby se tyto osoby "učily bydlet". K tomu jim budou dopomáhat sociální pracovníci. Určitě jde o bohulibou činnost - pomoc bližnímu, ale pojďme se na tuto situaci podívat blíže. Zjistíme, že čtyři občané Českých Budějovic zapsaní v pořadníku na byt, předpokládám, že půjde o nějaké mladé maminky či o jejich manžely, nedostanou byt pro svou rodinu. Proč? Protože jsou sociálně příliš silní? Protože neužívali drogy a alkohol takovým způsobem, že by jim v mozku nezbyla ani schopnost udržet byt ve stavu provozuschopném?
Co to prosím Vás pěkně má znamenat, že se tito lidé mají učit bydlet? Neměli bychom je spíše učit pracovat? Pak by si možná mohli za bydlení zaplatit, tak jako všichni ostatní.
Pane náměstku Podholo, cením si Vašich aktivit, ale tento krok se mi nelíbí. Já bych byty poskytl raději mladým, pracovitým lidem. Těm, kteří jsou nejen schopni bydlet, ale také se rozhodli vzít na sebe odpovědnost za životy svých potomků. Tyto občany je dle mého názoru potřeba podporovat. Souhlasím s Vámi v tom, že je třeba pomáhat lidem bez bydlení. Ano. Ale každému nejen dle jeho potřeb, ale také dle našich možností. Sociálně velmi slabým občanům, tedy těm, kteří v podstatě ani nejsou schopni bydlet, bych z peněz města vybavil menší, skromnou ubytovnu, ve které by taková osoba měla svou menší místnost, možnost teplé vody ve společné koupelně a pračku dle pořadníku. Byty bych rozhodně dával přednostně mladým rodinám.
Vlastně toho v sociální oblasti mám na srdci trochu víc, pane náměstku, a vidím, že jste cílevědomý politik, tak se s Vámi rád podělím o mé zkušenosti s přáním, aby v budoucnu ovlivnily Vaše rozhodování ku prospěchu všech.
Když jsem dva roky cestoval po Evropě, většinou stopem, potkal jsem různé lidi, mimo jiné také velmi sociálně slabé jedince, a to jak z východních částí Evropy, tak západoevropanů, kteří prostě na kapitalismus nebyli nastaveni, nebo jim nebylo dáno shůry.
Mé první překvapení přišlo v Itálii. V Itálii najdete pravděpodobně v každém městečku charitu, kde dostanete alespoň jednou denně zdarma jídlo o dvou chodech. Tuto službu lidem poskytuje církev a využívají ji jak lidé slabomyslní, tak i sociálně velmi slabí jedinci. Podobné charity existují i ve Španělsku a v sousední Francii. Zde je většinou účtován symbolický poplatek, služby bývají na vyšší úrovni a dostanete také možnost použít umývárnu, nebo přečkat noc v posteli nebo na židli (dle aktuálních možností). Zajímavé mi připadají především dvě věci. První z těchto dvou věcí je možnost zajít po celém Španělsku do charity a požádat o lístek na autobus. V charitě se Vás zeptají, jaký máte problém a pokud se potřebujete dostat do jiného města a nemáte finanční prostředky, vypíší Vám jízdenku. Tu poté předáte řidiči v podstatě jakékoliv společnosti a můžete jet zdarma. Samozřejmě pouze do okolních měst. Druhou zajímavostí pro mně byly sociální dávky ve Francii. Ve Francii dostanete v nouzi kupóny na jídlo a oblečení. Tyto kupóny můžete následně směnit za jídlo a oblečení. Jídlo povětšinou nižší kvality, trvanlivé (konzervy, těstoviny, luštěniny), oblečení použité.
Mně osobně připadá důležité pomáhat sociálně slabým spoluobčanům. Těm, kteří mají hlad, bych dal jídlo, nikoliv peníze. Těm, kteří potřebují oblečení, bych dal čisté, použité oblečení, nikoliv peníze. Těm, kteří potřebují složit hlavu pod střechu, bych dal pokoj na ubytovně, nikoliv peníze. Těm, kteří potřebují přejet na jiné místo, bych dal jízdenku na autobus, nikoliv peníze. Těm, kteří potřebují hygienické potřeby, bych dal hygienické potřeby, nikoliv peníze. U takto poskytované sociální služby by naši politici zřejmě nebyli tak oblíbení a především volení sociálně slabými občany, nicméně jsem si jist, že by byly peníze určené na sociální pomoc mnohem lépe využity a méně zneužívány. K "vyplácení" těchto naturálních sociálních dávek bych samozřejmě využil nezaměstnaných občanů.
Dle mého názoru je třeba přestat si lhát. Lidé, kteří nepracují, mohou být státem živeni jen díky tomu, že ti, jenž pracují, si kousek "odtrhnout od úst". Nevidím tedy důvod, proč by tito sociálně slabí měli být upřednostňováni před lidmi, kteří normálně pracují. Ano, dávejte byty potřebným, ale vezměte prosím také při rozhodování v potaz to, co tito obdarovaní dělají pro společnost. Pokud chcete podporovat sociálně slabé na základě hodnocení "čím více je potřebný, tím více jej upřednostníme", přijďte si vzít podniky, které jsem vybudoval a rozdejte je bezdomovcům. Ti pravděpodobně nejprve podniky zavřou, protože je nebudou schopni provozovat, následně propustí zaměstnance, protože je nebudou potřebovat, ani chtít platit, dále vypíjí všechen alkohol a když vystřízliví, rozprodají pod cenou vše, co půjde, aby se opět a znovu uváděli do stavu oslavence nově nabytého podniku. Ano, použil jsem velmi exponovaný příklad, ale žádný lepší příměr k tomu, že chcete "učit sociálně slabé bydlet", mně nenapadl. Opravdu bych byl raději, kdybyste tyto v oblasti bydlení nezkušené sociální případy učil pracovat a městské byty nechal těm, kteří už umí vydělat na nájem.
Děkuji Vám pane náměstku za vyslechnutí jednoho z občanů města a přeji Vám hodně úspěšných sociálních podpor.
Když jsem dva roky cestoval po Evropě, většinou stopem, potkal jsem různé lidi, mimo jiné také velmi sociálně slabé jedince, a to jak z východních částí Evropy, tak západoevropanů, kteří prostě na kapitalismus nebyli nastaveni, nebo jim nebylo dáno shůry.
Mé první překvapení přišlo v Itálii. V Itálii najdete pravděpodobně v každém městečku charitu, kde dostanete alespoň jednou denně zdarma jídlo o dvou chodech. Tuto službu lidem poskytuje církev a využívají ji jak lidé slabomyslní, tak i sociálně velmi slabí jedinci. Podobné charity existují i ve Španělsku a v sousední Francii. Zde je většinou účtován symbolický poplatek, služby bývají na vyšší úrovni a dostanete také možnost použít umývárnu, nebo přečkat noc v posteli nebo na židli (dle aktuálních možností). Zajímavé mi připadají především dvě věci. První z těchto dvou věcí je možnost zajít po celém Španělsku do charity a požádat o lístek na autobus. V charitě se Vás zeptají, jaký máte problém a pokud se potřebujete dostat do jiného města a nemáte finanční prostředky, vypíší Vám jízdenku. Tu poté předáte řidiči v podstatě jakékoliv společnosti a můžete jet zdarma. Samozřejmě pouze do okolních měst. Druhou zajímavostí pro mně byly sociální dávky ve Francii. Ve Francii dostanete v nouzi kupóny na jídlo a oblečení. Tyto kupóny můžete následně směnit za jídlo a oblečení. Jídlo povětšinou nižší kvality, trvanlivé (konzervy, těstoviny, luštěniny), oblečení použité.
Mně osobně připadá důležité pomáhat sociálně slabým spoluobčanům. Těm, kteří mají hlad, bych dal jídlo, nikoliv peníze. Těm, kteří potřebují oblečení, bych dal čisté, použité oblečení, nikoliv peníze. Těm, kteří potřebují složit hlavu pod střechu, bych dal pokoj na ubytovně, nikoliv peníze. Těm, kteří potřebují přejet na jiné místo, bych dal jízdenku na autobus, nikoliv peníze. Těm, kteří potřebují hygienické potřeby, bych dal hygienické potřeby, nikoliv peníze. U takto poskytované sociální služby by naši politici zřejmě nebyli tak oblíbení a především volení sociálně slabými občany, nicméně jsem si jist, že by byly peníze určené na sociální pomoc mnohem lépe využity a méně zneužívány. K "vyplácení" těchto naturálních sociálních dávek bych samozřejmě využil nezaměstnaných občanů.
Dle mého názoru je třeba přestat si lhát. Lidé, kteří nepracují, mohou být státem živeni jen díky tomu, že ti, jenž pracují, si kousek "odtrhnout od úst". Nevidím tedy důvod, proč by tito sociálně slabí měli být upřednostňováni před lidmi, kteří normálně pracují. Ano, dávejte byty potřebným, ale vezměte prosím také při rozhodování v potaz to, co tito obdarovaní dělají pro společnost. Pokud chcete podporovat sociálně slabé na základě hodnocení "čím více je potřebný, tím více jej upřednostníme", přijďte si vzít podniky, které jsem vybudoval a rozdejte je bezdomovcům. Ti pravděpodobně nejprve podniky zavřou, protože je nebudou schopni provozovat, následně propustí zaměstnance, protože je nebudou potřebovat, ani chtít platit, dále vypíjí všechen alkohol a když vystřízliví, rozprodají pod cenou vše, co půjde, aby se opět a znovu uváděli do stavu oslavence nově nabytého podniku. Ano, použil jsem velmi exponovaný příklad, ale žádný lepší příměr k tomu, že chcete "učit sociálně slabé bydlet", mně nenapadl. Opravdu bych byl raději, kdybyste tyto v oblasti bydlení nezkušené sociální případy učil pracovat a městské byty nechal těm, kteří už umí vydělat na nájem.
Děkuji Vám pane náměstku za vyslechnutí jednoho z občanů města a přeji Vám hodně úspěšných sociálních podpor.
Ladislav Vrabel
