MAFIEvKRAVATACH.cz

Není to jen o jedné předzahrádce

Tento článek investičního náměstka Kamila Calty zdobí titulní stranu srpnového vydání Radničních novin. Náměstek primátora zde za peníze z veřejného rozpočtu otiskl, že podnikatel si provozováním restaurační  předzahrádky "s vychytralým úsměvem mastí kapsu". Zajímavé, jaký má investiční náměstek primátora města České Budějovice pohled na soukromé podnikání a provozování služeb. Uvádí, že "Subjekt podniká, zákazníky na veřejném místě inkasuje, vydělává a město je tím, kdo tratí." Čím má město tratit, náměstek neuvádí. Asi tím, že Piaristické náměstí není prázdné, jak by si Kamil Calta přál.

Současná radnice opravdu nemá daleko k praktikám minulého režimu. Náměstek Calta pobírá trojnásobný, možná čtyřnásobný plat, než je republikový průměr (jehož mimochodem nedosáhne 80% z nás) a jeho pracovní činnost spočívá v likvidování soukromého podnikání. My každodenně pracujeme, provozujeme službu, na což jsme si museli půjčit (splácíme tedy půjčky) a jsme za ty, kteří poškozují společnost.

Městu posíláme bankovním převodem "poplatky za užívání veřejného prostranství" a město nám je posílá zpět. Kamil Calta nepřijetí Kč 80 300,- do městského rozpočtu komentoval pro Český rozhlas slovy: "Já nevím, za co by měl platit, když není na nic uzavřená smlouva. Město nemůže přijmout peníze, když neví ani za co."

Ladislav Vrabel

Není to jen o jedné předzahrádce

Kamery vrčí, mikrofony šumí, telefony zvoní, lidé se ptají – Co se to stalo? Sáhlo město skutečně na soukromý majetek? A navíc ho zabavilo!? Fámy se šíří rychleji než televizní zprávy. Naštěstí jsou pořád prázdniny, okurková sezóna, hledá se vata pro novinky. Vše by tak bylo možné odbýt mávnutím ruky a povzdechem: mnoho povyku pro nic. Jenže to nemohu. Nechci. Věc je totiž vážnější, než se na první pohled zdá.

Je to také o skulinách v našem právním řádu, vlastně o vymahatelnosti práva a o tom, že zatímco jedna strana trpělivě čeká na průchod spravedlnosti, druhá .  A nezúčastněný? Ten z nevěření si nejprve hlavu ukroutí a následně si řekne, že dnešek patří protřelým a hlupák ten, který se zákona drží. Konkrétní být nemusím, avšak pro meritum věci je pár vět důležitých. Na straně jedné tu máme podnikatelský subjekt, a na straně druhé město, které s ním vede dlouhodobě věcný spor. První z jmenovaných stran na základě předchozích smluv provozuje dlouhou dobu sezónní restaurační předzahrádku a povinnosti z toho plynoucí si vůči městu plní podle svého uvážení. Ve hře jsou následně právníci obou stran a jejich výklady paragrafů a právní kličky, opakované výzvy a jejich ignorování a tak dál a tak dál. Spor se táhne, soudní výroky jsou napadány, čas běží. Je tu nová sezóna a předzahrádka, mimochodem nijak malá (devadesát metrů čtverečních) na svém místě vyrostla znovu. Tentokrát však příslušná dohoda podepsána není. Co to znamená?  Vydává proto opakovaná rozhodnutí o vyklizení. Pro podnikatelský subjekt, zdá se, směšný příkaz. Ví totiž, jak to chodí. Dokáže si totiž spočítat, že dřív, než bude případný soudní verdikt o vyklizení pravomocný, uplyne rok a to už bude dávno po sezóně. Takže on ten prostor opustí vlastně dobrovolně a soud, protože důvod žaloby odpadne, věc projednávat ani nebude! Zbývá jen spočítat zisky. Lidé si však svoje zastupitele nevolili k tomu, aby si s nimi kdokoliv jako kapesníkem utíral nos! Město tedy využilo svého práva, předzahrádku svépomocně vyklidilo, věci uskladnilo a vlastníkovi sdělilo, kde je má uschované. Toť vše. O tom, že potrefená husa kejhá, psát netřeba. Připomenout ale nutné je, že nejde jen o jednu předzahrádku, je to o tom, že zákon platí a spravedlnost dál zůstává na světě.

Kamil Calta,

náměstek primátora

• < Prev
• Next >