Městská policie zneužívá kamery bezpečnostního systému města a natáčí občany města
Vážení přátelé, také Vás sleduje neoprávněně městská policie skrze své kamery a pořizuje si nezákonné obrazové záznamy? Pak zasahuje do Vašeho soukromí. Mě takto městská policie neoprávněně natáčela několikrát a proto podám trestní oznámení na toho, kdo o tomto postupu rozhodl.
A jak jsem zjistil, že mě kamery městského systému sledují a nahrávají? Městská policie totiž záznamy poslala na správní odbor magistrátu města jako podpůrný důkaz k prokázání mých údajných opakovaných přestupků proti plynulosti dopravy. Abych to shrnul. Městská policie mě sledovala protizákonně. K tomu zneužila bezpečnostní kamerový systém města, který vyřadila z bezpečnostního módu a ručně natáčela můj pohyb. Tyto nahrávky se poté staly součástí spisu na oddělení přestupků magistátu města. Zde úředník Šašek na základě nezákonně získaných nahrávek velmi vtipně rozhodl o přestupku spáchaném tím, že jsem stál na místě vyhraženém pro zásobování a cituji "nezásoboval" jsem. Níže si můžete přečíst rozhodnutí o pokutě (tři strany) a následuje mé odvolání dnes podané. Trestní oznámení připravím přes velikonoce.
Ladislav Vrabel
Magistrátu města České Budějovice
Bc. Vladimíru Šaškovi
správní odbor, oddělení dopravních přestupků
pracoviště Jeronýmova . 1
370 92 České Budějovice
Č .j.:spr.př .: M3620,3885/2011 SK, M550,551,552/2012 SK
ODVOLÁNÍ ve smyslu ust. § 81 odst. 1 Zák. . 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
Odvolávám se proti rozhodnutí správního orgánu ve věci č .j.:spr.př .: M3620,3885/2011 SK, M550,551,552/2012 SK.
Odůvodnění:
Správním orgánem bylo rozhodnutím ve věci č .j.:spr.př .: M3620,3885/2011 SK, M550,551,552/2012 SK uvedeno, že jsem měl dne 20. 1. 2012 v dob od 14.06 do 16.17 hodin v Č . Budějovicích, v Hroznové ulici v prostoru vjezdu na Piaristické Náměstí parkovat vozidlem tov. značky BMW, reg. značky 5C5 0957 na místě , označeném dopravní značkou V 12a „Žlutá klikatá čára“, doplněnou nápisem „ZAS“, které je vyhrazeno pouze pro zásobování, přestože jsem měl - cituji -"nezásobovat". Správní orgán uvádí, že - cituji - "pro ostatní účastníky provozu na poz. komunikacích tato dopravní značka označuje prostor, kde je zakázáno stání (vedeno pod .j.:M550/2012SK)".
Dále jsem měl dne 26. 1. 2012 v dob od 19.40 do 20.49 hodin opět parkovat vozidlem tov. značky BMW, reg. zna ky 5C5 0957 v . Budějovicích, ul. Hroznové na stejném místě , označeném dopravní značkou V 12a „Žlutá klikatá čára“, doplněnou nápisem „ZAS“, které je vyhrazeno pouze pro zásobování, přestože jsem měl - cituji - "nezásobovat" (vedeno pod .j.:M 552/2012 SK).
Tuto činnost, tedy parkování a "nezásobování" správní orgán posoudil jako přestupek podle ust.§ 125c odst. 1 písm. k) zákona . 361/2000 Sb. o provozu na poz. komunikacích, tedy měl jsem jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j) § 125c zák. č. 361/2000 Sb. nesplnit nebo porušit povinnost stanovenou v hlavě II zákona zákona o pozemních komunikacích.
S rozhodnutím o vině podle ust.§ 125c odst. 1 písm. k) zákona . 361/2000 Sb. o provozu na poz. komunikacích, nemohu souhlasit, jelikož správní orgán dostatečně neobjasnil, které ustanovení zákona mělo býti jím popsaným jednáním porušeno a jakým jednáním konkrétně. Hlava II zák. č. 361/2000 Sb. čítá 76 paragrafů, správní orgán neuvedl, ve kterém ustanovení zákona spatřuje naplnění skutkové podstaty přestupkového jednání. Říci, že byl porušen jeden ze 76 paragrafů zákona o provozu na pozemních komunikacích, považuji za neurčité. Správní orgán sice v odůvodnění správního rozhodnutí uvádí, které myšlenkové postupy jej vedly v vydání takového rozhodnutí, nicméně své odůvodnění staví na domněkách, nikoliv na skutečnosti, už vůbec ne na skutečnosti, jež by naplňovala skutkovou podstatu přestupku. Správní orgán mě obvinil z parkování na značce V12a, a to ve dvou případech. Značka V12a je dle vyhlášky 30/2001 Sb., § 22, odst. 2, písmene a) "Žlutá klikatá čára" (č. V 12a), která vyznačuje plochu, kde je zakázáno stání; při vyznačení plochy pro účely zásobování může být značka č. V 12a doplněna nápisy "ZAS", tedy v našem případě značka V12a doplněná z obou stran nápisy ZAS vyznačuje plochu pro účely zásobování.
1) Správní orgán chybně uvádí, že cituji "pro ostatní ú častníky provozu na poz. komunikacích tato dopravní značka označuje prostor, kde je zakázáno stání (vedeno pod .j.:M550/2012SK)." Značka V12a není určena pouze pro jednoho účastníka provozu na poz. komunikacích, jak by vyplývalo z tvrzení správního orgánu. Nejedná se o vyhrazené parkoviště pro mou osobu. Takto zavádějící výrok nelze použít ani jako podpůrný argument v odůvodnění správního rozhodnutí podle 68 (3), zák. č. 500/2004.
2) Správní orgán pravděpodobně dovozuje, že jsem na značce V12a neměl provozovat zásobování, ovšem své tvrzení nemůže prokázat ani podepřít zákonem. Značka V12a se nachází před domem, ve kterém sídlí restaurační provozovna Fresh Pizzerie u Žáby společnosti Fresh CZ, pro kterou vykonávám práci, a to i zásobovací práci, takže lze předpokládat, i kdybych na značce V12a před zmíněnou restaurací s automobilem zastavil, že bych vykonával zásobovací činnost. Žádné zákonné ustanovení neupřesňuje dobu určenou pro zásobování. Pokud zásobovatel restaurace restauraci zásobuje, je povinnen z výkonu funkce své zásobovací činnosti taktéž vykonat předání dovozeného či odváženého zboží a jeho vyúčtování a proplacení, pokud není placeno bezhotovostně. Tato předávací činnost je obvykle vykonávána uvnitř provozovny, popř. ve skladových prostorách provozovny, tak, aby bylo možno předávané zboží přepočítat a stavy porovnat s předávacími protokoly, popř. s fakturami. Samotná činnost zásobování se tedy neskládá pouze z vyložení zboží, jak by mohlo z tvrzení správního orgánu vyplývat. Ústní vyjádření správního orgánu k činnosti zásobování, že zásobování by mělo být nezbytné naložení a vyložení zboží, se neshoduje s realitou a běžnou praxí a zákon v žádném svém ustanovení neupřesňuje, neomezuje, ani jinak neurčuje, jakým způsobem má být provedeno zásobování na značce V12a.
3) Správní orgán uvádí, že jsem měl z vozidla vystoupit, aniž bych cokoli vykládal nebo nakládal. Správní orgán nijak neprokazuje, že do provozovny a z provozovny nebylo skutečně přinášeno či odnášeno nějaké menší zboží, kupříkladu pásky do tiskárny, jíž se vydávají účtenky, zapalovače, pevný podpal, či sirky, jež jsou nutné k zapálení pece na pizzu (pizza je pečena na ohni), cigarety, lahev alkoholu, apod.. Zboží menšího rozměru, obzvláště, pokud by bylo umístěno kupříkladu v kapse kabátu nemusí být na první pohled spatřeno, k žádné kontrolní činnosti na místě nedošlo. Tvrzení o tom, že jsem měl "nezásobovat" tak nemá žádnou oporu v možnosti toto tvrzení prokázat v souladu s ustanovením § 51 a následnými zák. č. 500/2004 Sb..
4) Správní orgán má za prokázané, že jsem měl s automobilem přijet já osobně, a toto prokazuje v obou případech záznamem z kamer městského kamerového systému pořízeném městskou policií. Tyto důkazy považuji za nepřípustné, jelikož jejich pořízení bylo provedeno v rozporu s právními předpisy §51 (1), zák. č. 500/2004 Sb.. Kamera použitá k pořízení nahrávky slouží k zajištění bezpečnosti ve městě. I z tohoto důvodu kamera střídavě zabírá čtyři směry, rotuje a zoomuje do různých míst, v předem naprogramovaném sekvenčním vzoru. V případě pořízení použitých nahrávek došlo ze strany MP ke zneužití tohoto systému a porušení mých základních občanských práv. K pořizování záznamu osobní povahy mé osoby jsem neudělil souhlas, tedy nahrávka MP porušuje §11 a §12, občanského zákoníku. Tento důkaz tedy považuji za nepřípustný. Pořízením této nahrávky byla též porušena má práva zaručená čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publ. pod č. 209/1992 Sb., "každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence". Podle odst. 2 pak "státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných". Je tedy nutno nejprve zvážit, jak tento článek vykládá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Je to totiž právě judikatura ESLP, která v praxi specifikuje význam Úmluvy.
ESLP chápe pojem „soukromý život“ v širokém smyslu a odmítá jej svázat do vyčerpávající definice. Bylo by příliš restriktivní omezovat tento termín na „vnitřní okruh“ (inner circle), ve kterém jednotlivec podle svého výběru žije a vyloučit z něj vnější svět. Respektování soukromého života musí též zahrnovat určitý stupeň práva rozvíjet vztahy s jinými lidmi. Není důvod, proč by takové chápání termínu „soukromý život“ mělo vylučovat profesní nebo obchodní stránku. Jde o pracovní život většiny obyvatel, který má pro ně zásadní význam a poskytuje jim možnost rozvíjet vztahy s vnějším světem. Tento názor je podpořen skutečností, že ne vždy lze jasně rozlišit, co je pracovní činnost jednotlivce a co tvoří jeho soukromý život.
Zvláště v takovém případě, kdy jednotlivec vykonává svobodné povolání, je práce součástí jeho soukromého života a není možné určit, do jaké míry v daném okamžiku pracuje či realizuje svůj soukromý život. Odepření ochrany poskytované čl. 8 Úmluvy z důvodu, že se opatření, jež jsou namítána, dotýkala pouze profesních aktivit, by mohlo vést k nerovnému zacházení, neboť by ochrana zůstala pouze osobám, jejichž profesní a neprofesní aktivity se prolínají do té míry, že je nelze od sebe odlišit [viz zejména Niemietz proti Německu (stížnost č. 13710/88), ze d ne 1 6. 12. 1992, § 29; Halford proti Spojenému království (stížnost č. 20605/92) ze dne 25. 6. 1997, § 44. Za určitých okolností práva garantovaná článkem 8 Úmluvy mohou být interpretována dokonce tak, že zahrnují pro soukromou společnost právo na sídlo, kancelář a jiné služební prostory [Société Colas Est a další proti Francii (stížnost č. 37971/97) ze dne 16. 4. 2000, § 41].
Interpretace slov „soukromý život“ a „ obydlí“ jako zahrnující rovněž určité profesní nebo obchodní aktivity je plně ve shodě se smyslem čl. 8 Úmluvy, kterým je chránit jedince před svévolnými zásahy státní moci. Zároveň tato interpretace ponechává státům možnost „zasáhnout“ do výkonu těchto práv v mezích stanovených v druhém odstavci čl. 8 Úmluvy. S ohledem na povahu státní regulace a obchodních aktivit je evidentní, že veřejná moc může realizovat větší zásahy do profesních či obchodních činností nebo prostor, než je tomu ve vztahu k aktivitám a prostorům čistě privátním (srov. klíčový precedent. Niemietz proti Německu).
Co se týče pořizování a využití audiovizuálních záznamů, ESLP rozlišil na jedné straně situaci, kdy je monitorováno veřejné prostranství z bezpečnostních důvodů a tuto scénu sleduje pracovník bezpečnostní služby v televizi s uzavřeným okruhem. Takováto situace je v podstatě
obdobná tomu, kdy při průchodu veřejným prostranstvím může být člověk viděn ostatními lidmi, kteří jsou přítomni. Běžný provoz bezpečnostních kamer sám o sobě, ať už na ulici nebo ve veřejných prostorách, jako jsou obchodní centra nebo policejní stanice, neaktivuje užití čl. 8 Úmluvy, neboť slouží legitimnímu a předvídatelnému účelu [Perry proti Spojenému království (stížnost č. 63737/00), ze dne 17. 7. 2003, § 36; srov. však též Peck proti Spojenému království (stížnost č. 44647/98), ze dne 28. 1. 2003]. Důležitým faktorem pro posouzení, zda je určitá skutečnost chráněna čl. 8 Úmluvy, je posouzení, nakolik je daná aktivita veřejná, resp. veřejnosti přístupná [srov. Buxton, R. Private Life and the English Judges, 29 Oxford Journal of Legal Studies 413 (2009)].
Na straně druhé ovšem stojí situace, kdy by toto monitorování bylo systematické nebo by z něj byl pořízen trvalý záznam, event. je snímání kamerou zaměřeno na pořízení cílených a jasných záběrů jednotlivce. V takovémto případě lze alespoň prima facie uvažovat o tom, že pořízení utajeného záznamu představuje zásah do soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy [P. G. a J. H. proti Spojenému království (stížnost č. 44787/98), ze dne 25. 9. 2001, § 56; Perry proti Spojenému království, cit. v bodě [29] shora, § 40]. V úvahu je nutno vzít např. to, zda „sporné záběry byly či nebyly pořízeny dobrovolně, resp. za takových okolností, kdy by se dalo rozumně předpokládat, že bude jednotlivec snímán a takto pořízený záznam bude následně užit k jeho identifikaci“ (Perry proti Spojenému království, § 42).
S ohledem na uvedené lze dospět k závěru, že utajeným pořízením vizuálního záznamu vozidla na místě vyhrazeném pro zásobování veřejná moc prima facie zasahuje do práva na respektování soukromého života ve smyslu čl. 8 Úmluvy. Zvláště v takovém případě, kdy jednotlivec vykonává svobodné nebo obdobné povolání, provozuje restauraci, či vykonává novinářskou činnost, jako v mém případě, je práce součástí soukromého života a není možné určit, do jaké míry v daném okamžiku pracuje či realizuje svůj soukromý život.
ESLP utajené pořízení audionahrávky nebo videonahrávky hodnotí (s výše uvedenými výjimkami pouhého monitorování) jako potenciální zásah do práva na soukromý život.
Judikatura ESLP vychází z předpokladu, že tam, kde je veřejná moc vykonávána v utajení, je riziko svévole zřejmé. Proto musí nejenže existovat závazná právní úprava jako taková, ale musí rovněž poskytovat ochranu proti svévolnému zásahu do práv jednotlivce stanovených v čl. 8 Úmluvy. Právní úprava musí být navíc dostatečně jasná na to, aby jednotlivci poskytovala odpovídající údaje o okolnostech a podmínkách, za nichž se orgány veřejné moci mohou uchýlit k pořízení skrytého videozáznamu [Khan proti Spojenému království (stížnost č. 35394/97), ze dne 12. 5. 2000, § 26; rozsudek velkého senátu Bykov proti Rusku (stížnost č. 4378/02), ze dne 10. 3. 2009, § 76 a § 78]. Požadavek předvídatelnosti však samozřejmě neznamená, že by měl mít jedinec možnost předvídat, kdy státní orgány mohou zachytit jeho jednání. Pokud dává právní úprava státním orgánům v tomto ohledu určitou diskreční pravomoc, musí stanovit i její rozsah; podrobné postupy a podmínky, které musí být dodrženy, však nemusí nutně být zapracovány v právních předpisech. Požadavek na přesnost, resp. konkrétnost právní úpravy bude záviset na konkrétní věci (cit. věc Bykov proti Rusku, § 78).
Další podmínkou pro shledání „souladu se zákonem“ (obecně) je dostupnost právní úpravy. Podstatné prvky pravomoci zaznamenat ze své povahy „soukromou“ aktivitu na nosič informací proto musí být stanoveny v dostupných právních předpisech. Takovýmto právním předpisem tak například nebyla dle ESLP vnitřní směrnice ministerstva vnitra Spojeného království (Home Office Guidelines), která nejenže nebyla právně závazná, ale nesplňovala ani požadavek dostupnosti, neboť nebyla veřejně přístupná (srov. Khan proti Spojenému království § 27 - 28).
V českém právním řádu neexistuje žádný právní základ pro utajené pořizování audiovizuálních nahrávek orgány veřejné moci pro účely správního řízení, pokud tyto zasahují do „soukromého života“ fyzických osob. Takovýmto základem v žádném případě nemůže být § 51 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, podle něhož k provedení důkazů lze užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Protože neexistuje žádný právní základ pro výkon pravomoci pořizovat v utajení vizuální či obdobné záznamy zasahující do soukromého života fyzických osob, činí to nevyhnutelně eventuální pořizování obdobných nahrávek náchylným ke svévolnému zásahu. Důkaz vizuální nahrávkou jízdy a zastavení mým vozidlem byl proto pořízen v rozporu se zákonem.
Náležitý zákonný základ lze ilustrovat např. na § 158d trestního řádu (Sledování osob a věcí). Zde jsou stanoveny přesné podmínky utajeného pořizování zvukových, obrazových nebo jiných záznamů osob, podmínky použití záznamu jako důkazu, stejně jako povinnost záznamy zničit, pokud nebyly při sledování zjištěny skutečnosti důležité pro trestní řízení. Žádný alespoň do jisté míry srovnatelný zákonný základ pro řízení o správním trestání neexistuje.
Závěr:
V souvislosti s ustanovením § 158d trestního řádu (Sledování osob a věcí) jsem přesvědčen, že ze strany MP došlo ke zneužití pravomoci úřední osoby.
Z uvedených důvodů byl pořízením záznamu a jeho následným použitím ze strany Magistrátu porušen čl. 8 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod.
Rozhodnutí Č .j.:spr.př .: M3620,3885/2011 SK, M550,551,552/2012 SK tímto navrhuji zrušit jako celek a nadřízený správní orgán žádám o předání podnětu k zahájení šetření, zda v případě neoprávněného sledování mé osoby a následného použití tohoto nezákonně pořízeného materiálu došlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu.
V Českých Budějovicích, 5. 4. 2012.
S pozdravem.
Ladislav Vrabel
nar. 12. 7. 1977 v Českém Krumlově
trvale bytem Nám. Přemysla Otakara II.
České Budějovice
tel. 774 446 642
