Ekologická zakázka
Ekologická zakázka - tunel století 9
- Parent Category: Kauzy
- Ekologická zakázka
- Monday, 31 January 2011 14:11
- Hits: 11828
IX. Princip tunelu, aneb rozdíl mezi náklady na sanaci a hodnotou garancí
Pokud by ekologická zakázka začala, je tam kromě předražení jedno další významné finanční riziko.
Již v prvním díle padlo, že 114 mld. je tzv. hodnota všech státem poskytnutých garancí pro ekologicky zatížené lokality. Řekněme, že medializace kauzy a tlak iniciativ srazí hodnotu zakázky na polovinu, čili 57 mld. Kč (jak víme, podle Ministerstva životního prostředí by cena neměla překročit 32 mld. Kč).
Realizátor zakázky nebude dostávat odměnu podle nákladnosti sanace té které lokality (údajně je tam kolem pěti „miliardových lokalit“, ostatní jsou méně finančně náročné).
Cena za sanaci lokality bude vypočtena a fakturována podle vzorce „0,5 x hodnota garance“. 0,5 je poměr 57/114, hodnota garance = vlastní jmění společnosti v době privatizace. To znamená, že jsou lokality, kde hodnota garance může být třeba 10 mld., ale náklady na sanace 100 000 Kč. Vítěz si takto může „skórovat“ lokality a začít od těch nejziskovějších. Během prvních několika let může získat třeba 40 mld. Kč a náklady na sanace mohou být třeba do jedné miliardy. Zisk si vezmou akcionáři – již víme jací. V okamžiku, kdy náklady budou převyšovat výnosy o jednu miliardu (hodnota bankovní garance), může v klidu zkrachovat.
Daňovým poplatníkům zbude dluh ve formě nesplacených ekologických zátěží (těch nejtěžších). A možné arbitráže či soudy s vlastníky firem, kde sanace neproběhly.
Závěrem
I když v médiích v současné době probíhají zprávy, že ekotendr bude zastaven, zároveň probleskují informace, že to jen zástěrka za účelem uklidnění novinářů a veřejnosti. Pak se nejde nějaký právní důvod, proč ekotendr nejde zrušit. Stejné zdroje uvádějí, že soutěž vyhraje marius Pedersen Engeneering (proč matka založila na tuto zakázku novou dceru?). Geosan bude subdodavatel a celou akci profinancuje J&T - majitel třetího v řadě, Environmental Services.
Celkové riziko pro daňové poplatníky je tedy součtem dvou čísel:
a) nadhodnocení zakázky (teoreticky až 85 mld. Kč)
b) nedotažené sanační práce a jejich realizace za další reálné peníze (teoreticky až 25 mld. Kč)
Jediným pro daňové poplatníky schůdným řešením je tedy úplné zrušení tendru a vypsání nového za plně transparentních podmínek. Vyzýváme proto vládu, aby ekotendr zrušila a vypsalo nové výběrové řízení, plně transparentní a neomezující zadávacími podmínkami soutěž zájemců.
Použité zdroje:
Domácí média (Ihned, Lidovky, Idnes, Novinky, Britské listy)
Blogy autorů zaměřených na ekotendr
Materiály Transparency International
Rejstříky podnikatelských subjektů
Stránky ministerstva financírozhodnutí ÚOHS
Již v prvním díle padlo, že 114 mld. je tzv. hodnota všech státem poskytnutých garancí pro ekologicky zatížené lokality. Řekněme, že medializace kauzy a tlak iniciativ srazí hodnotu zakázky na polovinu, čili 57 mld. Kč (jak víme, podle Ministerstva životního prostředí by cena neměla překročit 32 mld. Kč).
Realizátor zakázky nebude dostávat odměnu podle nákladnosti sanace té které lokality (údajně je tam kolem pěti „miliardových lokalit“, ostatní jsou méně finančně náročné).
Cena za sanaci lokality bude vypočtena a fakturována podle vzorce „0,5 x hodnota garance“. 0,5 je poměr 57/114, hodnota garance = vlastní jmění společnosti v době privatizace. To znamená, že jsou lokality, kde hodnota garance může být třeba 10 mld., ale náklady na sanace 100 000 Kč. Vítěz si takto může „skórovat“ lokality a začít od těch nejziskovějších. Během prvních několika let může získat třeba 40 mld. Kč a náklady na sanace mohou být třeba do jedné miliardy. Zisk si vezmou akcionáři – již víme jací. V okamžiku, kdy náklady budou převyšovat výnosy o jednu miliardu (hodnota bankovní garance), může v klidu zkrachovat.
Daňovým poplatníkům zbude dluh ve formě nesplacených ekologických zátěží (těch nejtěžších). A možné arbitráže či soudy s vlastníky firem, kde sanace neproběhly.
Závěrem
I když v médiích v současné době probíhají zprávy, že ekotendr bude zastaven, zároveň probleskují informace, že to jen zástěrka za účelem uklidnění novinářů a veřejnosti. Pak se nejde nějaký právní důvod, proč ekotendr nejde zrušit. Stejné zdroje uvádějí, že soutěž vyhraje marius Pedersen Engeneering (proč matka založila na tuto zakázku novou dceru?). Geosan bude subdodavatel a celou akci profinancuje J&T - majitel třetího v řadě, Environmental Services.
Celkové riziko pro daňové poplatníky je tedy součtem dvou čísel:
a) nadhodnocení zakázky (teoreticky až 85 mld. Kč)
b) nedotažené sanační práce a jejich realizace za další reálné peníze (teoreticky až 25 mld. Kč)
Jediným pro daňové poplatníky schůdným řešením je tedy úplné zrušení tendru a vypsání nového za plně transparentních podmínek. Vyzýváme proto vládu, aby ekotendr zrušila a vypsalo nové výběrové řízení, plně transparentní a neomezující zadávacími podmínkami soutěž zájemců.
Použité zdroje:
Domácí média (Ihned, Lidovky, Idnes, Novinky, Britské listy)
Blogy autorů zaměřených na ekotendr
Materiály Transparency International
Rejstříky podnikatelských subjektů
Stránky ministerstva financírozhodnutí ÚOHS
Závěrem
I když v médiích v současné době probíhají zprávy, že ekotendr bude zastaven, zároveň probleskují informace, že to jen zástěrka za účelem uklidnění novinářů a veřejnosti. Pak se nejde nějaký právní důvod, proč ekotendr nejde zrušit. Stejné zdroje uvádějí, že soutěž vyhraje marius Pedersen Engeneering (proč matka založila na tuto zakázku novou dceru?). Geosan bude subdodavatel a celou akci profinancuje J&T - majitel třetího v řadě, Environmental Services.
Celkové riziko pro daňové poplatníky je tedy součtem dvou čísel:
a) nadhodnocení zakázky (teoreticky až 85 mld. Kč)
b) nedotažené sanační práce a jejich realizace za další reálné peníze (teoreticky až 25 mld. Kč)
Jediným pro daňové poplatníky schůdným řešením je tedy úplné zrušení tendru a vypsání nového za plně transparentních podmínek. Vyzýváme proto vládu, aby ekotendr zrušila a vypsalo nové výběrové řízení, plně transparentní a neomezující zadávacími podmínkami soutěž zájemců.
Použité zdroje:
Domácí média (Ihned, Lidovky, Idnes, Novinky, Britské listy)
Blogy autorů zaměřených na ekotendr
Materiály Transparency International
Rejstříky podnikatelských subjektů
Stránky ministerstva financírozhodnutí ÚOHS
Celkové riziko pro daňové poplatníky je tedy součtem dvou čísel:
a) nadhodnocení zakázky (teoreticky až 85 mld. Kč)
b) nedotažené sanační práce a jejich realizace za další reálné peníze (teoreticky až 25 mld. Kč)
Jediným pro daňové poplatníky schůdným řešením je tedy úplné zrušení tendru a vypsání nového za plně transparentních podmínek. Vyzýváme proto vládu, aby ekotendr zrušila a vypsalo nové výběrové řízení, plně transparentní a neomezující zadávacími podmínkami soutěž zájemců.
Použité zdroje:
Domácí média (Ihned, Lidovky, Idnes, Novinky, Britské listy)
Blogy autorů zaměřených na ekotendr
Materiály Transparency International
Rejstříky podnikatelských subjektů
Stránky ministerstva financírozhodnutí ÚOHS
Jediným pro daňové poplatníky schůdným řešením je tedy úplné zrušení tendru a vypsání nového za plně transparentních podmínek. Vyzýváme proto vládu, aby ekotendr zrušila a vypsalo nové výběrové řízení, plně transparentní a neomezující zadávacími podmínkami soutěž zájemců.
Použité zdroje:
Domácí média (Ihned, Lidovky, Idnes, Novinky, Britské listy)
Blogy autorů zaměřených na ekotendr
Materiály Transparency International
Rejstříky podnikatelských subjektů
Stránky ministerstva financírozhodnutí ÚOHS
Použité zdroje:
Domácí média (Ihned, Lidovky, Idnes, Novinky, Britské listy)
Blogy autorů zaměřených na ekotendr
Materiály Transparency International
Rejstříky podnikatelských subjektů
Stránky ministerstva financírozhodnutí ÚOHS
Ekologická zakázka - tunel století 8
- Parent Category: Kauzy
- Ekologická zakázka
- Thursday, 27 January 2011 10:42
- Hits: 11285
Problematika této kauzy je natolik obsáhlá, že jsme se rozhodli poskytnout vám potřebné informace formou malého „seriálu“ na pokračování. Předchozí části najdete zde: http://www.facebook.com/notes.php?id=115071735187005¬es_tab=app_2347471856
VIII. Jak se zbavit PPF
Samostatnou kapitolu si zaslouží příběh konsorcia PPF. Je možné, že alespoň někteří členové konsorcia PPF měli k dispozici dost informací o chystaném ekotendru předem nebo využili bohatých zkušeností a kontaktů s různými potřebnými subdodavateli svého člena, společnosti Dekonta, a.s. Také měli právníky, kteří nehráli s druhou stranou :-) a odvedli dobrou práci. Každopádně předložili podklady, které byly daleko hůře rozporovatelné. Navíc si ještě před podáním nabídky vyžádali „kontrolu technické kapacity“ některých objektů, čímž si kryli záda a v následném řízení se to ukázalo jako dobrý taktický tah. Kontrolu však MF odmítlo udělat. Konsorcium PPF podalo odvolání a pak stížnost k ÚOHS ohledně nekonání vyžádané kontroly. Mezitím MF vyřadilo konsorcium ze soutěže a v podstatě se jednalo o následující důvody:
- nesplnění zajištění jedné spalovny s celkovou kapacitou 15 000 T (konsorcium mělo k dispozici 5 spaloven s vyšší celkovou kapacitou);
- nesplnění velikosti požadované kapacity skládky 4 mil kubíků (konsorcium ale doložilo územní rozhodnutí, že skládka bude na požadovanou kapacitu rozšířena);
- vady ve smlouvě o sdružení;
- vady ve smlouvách se subdodavateli.
Konsorcium PPF se odvolalo, MF odvolání zamítlo a celá věc šla k ÚOHS. Následovala přestřelka ve znaleckých posudcích (pochopitelně protichůdných). Dále proběhl teplý bonz ze strany EKOSAN na člena konsorcia ECOSOIL SÜD GmbH se žádostmi o prověření obratu, pojistných smluv atd. MF vyvinulo nebývalé úsilí, aby našlo důvody pro vyřazení. Máte-li na to žaludek, detaily najdete zde: http://www.compet.cz/hospodarska-soutez/sbirky-rozhodnuti/vyhledavani/8162/. ÚOHS 9. října 2009 ale poměrně nečekaně vyhověl stížnosti konsorcia a vrátil ho do hry.
Ačkoli bylo rozhodnutí pravomocné, MF neotevřelo konsorciu PPF tzv. dataroom (soubor informací nezbytných ke stanovení ceny zakázky), i když termín k podání závazných cenových nabídek se blížil a každý týden byl dobrý. Podle dobře informovaného zdroje se „hrálo o to, aby PPF nemohla podat cenovou nabídku, o které se předpokládalo, že bude výrazně nižší, než u ostatních, předem dohodnutých soutěžitelů“.
Nejspíše proto následovalo několik dalších podnětů ze strany ostatních uchazečů zpochybňujících pozici PPF. Začala opět právní bitva, PPF se alespoň podařilo odsunout termín dodání cenových nabídek na neurčito.
Jedna ze stížností, kterou podala PPF, vinila úředníky ministerstva a také poradenskou společnost AT Kearney z nezákonného nadržování konkurenčním uchazečům. Obvinili je mimo jiné i z toho, že konkurentům předávali údaje o konsorciu PPF a že ho diskriminují. „Z neznámých důvodů vynakládají maximální úsilí, aby nalezli jakoukoliv záminku, alespoň na první pohled kredibilní důvod, na základě nichž by mohli sdružení ze zadávacího řízení vyloučit“.
Skončilo to tak, že Fišerova vláda v červenci 2010 (!), tj. dva měsíce po volbách, vyřadila PPF podruhé. Po celou dobu, bez právně závazného důvodu, nemělo PPF přístup do dataroom.
PPF se znovu odvolalo, znovu získalo odklad a celá věc ležela do minulého týdne na ÚOHS, čekalo se rozhodnutí v nejbližších týdnech. Minulý týden přišla velmi překvapivá zpráva, že konsorcium PPF ze soutěže odstupuje. Prý je zakázka zpolitizovaná. To ale přece věděla od samého začátku! O skutečných důvodech tohoto kroku se tedy můžeme jen dohadovat. (pokračování příště)
Ekologická zakázka - tunel století 7
- Parent Category: Kauzy
- Ekologická zakázka
- Wednesday, 26 January 2011 12:39
- Hits: 11332
Problematika této kauzy je natolik obsáhlá, že jsme se rozhodli poskytnout vám potřebné informace formou malého „seriálu“ na pokračování. Předchozí části najdete zde: http://www.facebook.com/notes.php?id=115071735187005¬es_tab=app_2347471856
VII. způsob vyřazení zahraničních uchazečů
Jak bylo uvedeno výše, přihlásilo se šest společností a přes zadávací podmínky „prošly“ do dalšího kola tři firmy: GEOSAN GROUP a.s., Marius Pedersen Engineering a.s. a Environmental services, a.s. Těmto společnostem byl na jaře 2009 otevřen tzv. „dataroom“, tj. místo, kde mohou načerpat všechny potřebné informace o jednotlivých lokalitách a stanovit tak podle toho cenu nabídky.
Ostatní uchazeči následně podali námitky k MF, které je zamítlo a jejich vyřazení potvrdilo. Uchazeči proto podali podnět k ÚOHS. Detailně popsat důvody vyřazení všech uchazečů by bylo na knihu, takže alespoň heslovitě:
U konsorcia DEME bylo nalezeno několik desítek bodů, kde došlo k nesplnění kvalifikačních předpokladů. Kompletní rozklad ÚOHS najdete zde:http://www.compet.cz/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/8465/ . Například:
- konsorcium nepřiložilo patřičné smlouvy s několika desítkami subdodavatelů, ale „jen“ prohlášení, kterými se tito subdodavatelé zavazují poskytnout služby nebo práva nutná k realizaci zakázky. Připomeňme: v půli prosince byla zakázka zveřejněna a začátkem února již mělo být vše předloženo. Je možné během jediného měsíce uzavřít několik desítek smluv v zemi, kde nikdy DEME nepodnikalo?
- některé požadované dokumenty byly předloženy v jiném, než českém jazyce;
- nepředložilo doklad o absenci daňových nedoplatků v ČR (doložilo ale, že zde nikdy nepodnikalo).
S konsorciem P- D/Stavoprogres už to bylo těžší. Také zde bylo ze strany zadavatele, tj. ministerstva financí, nalezeno několik bodů, kde došlo k nesplnění kvalifikačních předpokladů, ale věcně se týkaly jen dvou oblastí: nedoložení některých požadovaných dokumentů nebo doložení v jiném, než českém jazyce a „problematické“ smlouvy o sdružení konsorcia. Tedy věcí, které lze snadno napravit tím, že se zájemce vyzve k doplnění/úpravě. Můžeme se jen dohadovat, že následující události byly zrežírovány tak, aby nedošlo k šetření u ÚOHS.
Odvolání u ÚOHS totiž vůbec neproběhlo z tzv. procesních důvodů. Oznámení o tom, že se konsorcium odvolalo, údajně nedorazilo na MF a nepodařilo se prokázat, že konsorcium oznámení doručilo. Právním zástupcem konsorcia, která oznámení měla zaslat, byla v té době advokátní kancelář, která ale pracovala též pro MF na jiné kauze. Pracovník advokátní kanceláře údajně přiložil oznámení k faktuře(!) za poskytnuté právní služby a zaslal na MF na úplně jiné oddělení. Příslušná pracovnice MF pak místopřísežně prohlásila, že v obálce byla jen faktura. Detaily naleznete zde: http://www.compet.cz/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/8466/
(pokračování příště)
Ekologická zakázka - tunel století 6
- Parent Category: Kauzy
- Ekologická zakázka
- Tuesday, 25 January 2011 09:41
- Hits: 10695
VI. politika v průběhu výběrového řízení
V souvislosti s pádem Topolánkovy vlády začala zakázka ztrácet politickou podporu i u některých jejích bývalých členů. Bývalý ministr životního prostředí Bursík například uvedl, že sanace zamořené půdy by vyšla nikoliv na 115, ale jen na 40 miliard korun.
S nástupem nové vlády opustil svůj post dosavadní předseda ÚOHS Martin Pecina a vystřídal jej bývalý poslanec ČSSD Petr Rafaj, jehož vyjádření ve vztahu k ekozakázce (ještě v roli poslance) nepůsobila odmítavě. V průběhu léta 2009 se objevilo podezření na propojení některých osob na MF s některými uchazeči a média přicházela s informacemi o možných střetech zájmů. Další politická aféra – letní toskánské schůzky politiků s lobbisty – měla také spojení na tuto zakázku (lidé J&T, jednoho z uchazečů tendru, byli jejími hlavními účastníky).
V listopadu 2009 sněmovna přijímá usnesení předložené Cyrilem Svobodou, kterým chce celou zakázku zastavit. Tento krok sice není pro vládu či ministerstvo financí právně závazný, nicméně signalizuje odmítavý postoj většiny stran k tomuto projektu. Je totiž zřejmé, že tato zakázka je mnohem více politickým rozhodnutím, než jen právním či ekonomickým procesem.
Kritika Transparency International
TIC od samého počátku kritizovala záměr zahrnout zbývající ekologické sanace do jediné zakázky. Obávala se kartelizace, porušení hospodářské soutěže a na základě zkušeností s jinými velkými tendry také korupčního rizika. Za největší problémy TIC označovala nedostatečně podložené argumenty pro tento postup a dramatické podcenění rizik s ním spojených v podkladových materiálech. TIC považovala tyto materiály za nedostatečné pro odpovědné rozhodnutí členů vlády. V této souvislosti vydala TIC několik tiskových zpráv, uspořádala tiskové konference, zpracovala právní a ekonomickou analýzu a zaslala otevřený dopis vládě a konkrétně ministru Kalouskovi v pozici hlavního propagátora superzakázky. Ministr Kalousek s TIC v té době o problému ostentativně nekomunikoval, jeho nástupce Janota se svým týmem s TIC jednal a vyslechl si argumenty pro zastavení zakázky. Je zřejmé, že nad svým dalším postupem ministr Janota velmi váhal a rozhodnutí spíše odkládal.
Mezi hlavní negativa navrhovaného postupu řešení ekologických sanací patří zejména nežádoucí dopad na hospodářskou soutěž. Vybraný dodavatel by ovládl celý trh a následně rozhodoval o přerozdělování dílčích prací a subdodávek. Z hlediska kapacit je totiž nepředstavitelné, aby všechny zbývající sanace prováděl jediný subjekt. Zadávání dílčích zakázek však již nebude probíhat v režimu zákona o veřejných zakázkách, ale výhradně na základě libovůle vybraného dodavatele.
Z ekonomického hlediska je ekozakázka rovněž velmi problematická, neboť s ohledem na svůj objem z účasti vylučuje velké množství subjektů a tedy likviduje konkurenceschopnost, což v důsledku může vést k navýšení konečných cen. U samotného výběrového řízení hrozí enormní riziko kartelové dohody soutěžitelů na cenové nabídce. Vzhledem k vysoké hodnotě zakázky s nejasnou cenou reálného plnění mají soutěžitelé velmi silnou motivaci se dohodnout, nabídnout vyšší cenu a nadměrný zisk si rozdělit mezi sebe. Je navíc více než jasné, že žádná firma nebude schopna sanovat vše a bude dále rozdělovat jednotlivé práce mezi své subdodavatele.
Dalším vážným a souvisejícím argumentem jsou navazující činnosti v rámci samotné sanace, zejména otázka skládek a spaloven a jejich kapacity pro využití k této činnosti. Je zřejmé, že jejich kapacity budou plně využity vítěznou firmou, což jen prohloubí její dominantní postavení na trhu.
Stát přitom nemůže reálně nijak garantovat, že vysoutěžená cena bude konečná. Dle odborníků není možné dnes přesně stanovit, zda je v poškozených lokalitách odhadovaný objem prací definitivní. Nelze proto přijmout ani stěžejní argument autorů tohoto projektu, tedy že stát se jednou provždy zbaví problému s ekologickými zátěžemi. Velkým problémem je také použití rozhodčí doložky pro případné spory mezi zadavatelem a dodavatelem, což by mohlo vést k arbitráži s velmi nejasným a těžko odhadnutelným výsledkem.
Takto nastavený projekt navíc vytvoří vysoké korupční riziko při kontrole a přebíraní sanovaných prací a lokalit, což bude úkol pro zaměstnance České inspekce životního prostředí. Jejich rozhodování bude klíčové a budou pod enormním tlakem s vítěznou firmou spolupracovat, vycházet jí vstříc i nadstandardně.
Ekologická zakázka - tunel století 5
- Parent Category: Kauzy
- Ekologická zakázka
- Monday, 24 January 2011 11:27
- Hits: 10440
V. příprava a vyhlášení výběrového řízení
V roce 2007 Ministerstvo financí začalo připravovat návrh, podle kterého by měly být zbývající ekologické zátěže odstraněny realizací jediné veřejné zakázky. Prvotní záměr počítal s tím, že projekt bude mít povahu tzv. kvazikoncese, tedy zvláštního druhu veřejné zakázky realizované dlouhodobě a za určitého přenosu rizik na dodavatele. Ministerstvo financí nechalo zpracovat podkladovou analýzu společností AT Kearney (k dispozici na stránkách MF), která měla potvrdit či vyvrátit výhodnost takového postupu. Zde je potřeba říci, že AT Kearney je poradenskou společností, která inkasuje podle dobře informovaného zdroje až 160 mil. Kč ročně od skupiny ČEZ za různé poradenské projekty. Je tedy nasnadě, že výhodnost tohoto postupu potvrdila.
Transparency International (TIC) zpracovala vlastní ekonomickou a právní analýzu, která přinesla velmi odlišné až protichůdné závěry k výsledkům analýzy AT Kearney a navíc jejich analýzu označila „po odborné stránce za velmi problematickou, rozsahem ani podložením jednotlivých argumentů zjevně neodpovídající fiskálnímu významu celého problému“. Nicméně vláda ji nakonec použila spolu s dalšími podklady jako hlavní argument pro zvolení tohoto řešení, jediné zakázky.
Následně proběhlo připomínkové řízení, v němž poprvé zazněla kritika z řady institucí, zejména Ministerstva životního prostředí, ale také ÚOHS, Ministerstva průmyslu a obchodu a dalších. Připomínkové řízení probíhalo nestandardně, zejména časově bylo zkráceno a řada připomínek byla vypořádána velmi povrchně. Zásadní připomínky MŽP (hlavního odborného garanta této oblasti ve státní správě) byly nakonec vypořádány dohodou obou ministrů, a to s minimem věcných argumentů.
V červnu 2008 Topolánkova vláda schválila tento postup a zadala MF úkol zpracovat zadávací dokumentaci a připravit zadávací řízení pro tuto zakázku. V té době se již do odborné diskuse zapojila TIC a také řada nezávislých odborníků, ekologů i ekonomů a kauzu začala sledovat média. Námitky směřovaly především proti hrozícímu poškozování hospodářské soutěže a riziku kartelové dohody soutěžících. V listopadu 2008 vláda jednomyslně schválila vypsání veřejné zakázky. Jako forma zadávacího řízení bylo
zvoleno tzv. užší řízení, jehož průběh je rozdělen do dvou stádií: nejprve zájemci podávají žádost o účast a současně prokazují splnění kvalifikačních podmínek, posléze zadavatel vyzve ty, kteří kvalifikaci prokázali, k podání nabídek. Ve druhém kole bude jediným kritériem výše nabídkové ceny.
Veřejná zakázka „Odstranění některých ekologických zátěží vzniklých před privatizací“ zadávané v užším řízení, byla v informačním systému o veřejných zakázkách uveřejněna dne 15.12.2008 pod ev. č. 60026142 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 16.12.2008 pod ev. č. 2008/S 244-325230.
Lhůta na doručení nabídek prokazujících kvalifikační předpoklady byla 9. 2. 2009, tj. ani ne dva měsíce. Na zakázku za 101 mld. Kč (cena uvedená ve vyhlášení veřejné zakázky) pro předem neinformované věru šibeniční termín, zvláště připočítáme-li k tomu období vánoc. Místem pro doručení byla adresa společnosti AT Kearney.
(pokračování příště)
Ekologická zakázka - tunel století 4
- Parent Category: Kauzy
- Ekologická zakázka
- Friday, 21 January 2011 18:31
- Hits: 10697
IV. stručná historie Appian Group
Sledujme příběh, jak využít peněz určených na odstraňování ekologických škod k vlastnímu obohacení.
Appian Group Inc. vznikl ve státě Delaware, což je americká obdoba daňových rájů, v roce 1994. Zakladatelem a ředitelem byl zapsán Stephen L. Norris z Washingtonu. Společnost zaměstnávala špičkové manažery a zabývala se investicemi. Appian Group Inc. byla ale dne 18. 10. 1999 přejmenována na Poulwhite Investments Inc. Od toho okamžiku už neexistoval Appian Group v té podobě, jak byl u nás známý z tisku.
Vznikla prázdná skořápka. Tentýž den – opět ve státě Delaware – vzniká nová Appian Group Inc. Se základním jměním 1000 dolarů. Tato firma si ještě v tomto roce registrovala sídlo ve Washingtonu, a jejím presidentem, sekretářem, i ředitelem v jedné osobě je Belgičan Jacques de Groote. Tento pán byl výkonným ředitelem Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a lobbistou o kterém psali ve WallStreet Journal kvůli možnému konfliktu zájmů. Dále byla ve Švýcarsku založena Appian Group Europe SA, se zde klasickým základním jměním 100 000 CHF. Zde již figuruje jméno Antonína Koláčka jako ředitele pro střední a východní Evropu.
Kolem roku 2002 vznikají další firmy (INVESTENERGY SA, SYNERGOINVEST SA…) registrované ve Švýcarsku, kde figuruje další české jméno: Jiří Diviš.
V roce 2003 byla změněna celková struktura společnosti a byl založen Appian Fund s kapitálem jedna miliarda euro a strategií investovat zejména do energetiky a strojírenství ve střední a východní Evropě, hlavně České republice. Tyto aktivity vyvíjel prostřednictvím dvou londýnských holdingových společností Appian Energy Plc a Appian Machinery Plc. Appian fund byl registrován na malém britském ostrově Guernsey, který má speciální zákonodárství, jež z něj činí jeden z tzv. daňových rájů.
Aktivity v České republice byly a jsou velmi rozsáhlé. Ve vztahu k ekotendru jsou zajímavé dvě kauzy: První je privatizace Mostecké uhelné společnosti (MUS), kde švýcarská policie v současné době vychází z hypotézy, že Appian Group společně s manažery mosteckých dolů použili ke skoupení akcií MUS peníze z jejího vlastního fondu na rekultivace. Mimochodem, při prověřování této kauzy narazili Švýcaři na stopu, která je přivedla až k pražskému podnikateli Romanu Janouškovi, kterému vyšetřovatelé obstavili konto v přepočtu s 221 miliony korun.
Druhou kauzou jsou již výše uvedené sanace ekologických zátěží Plzeňské škodovky (za 12 mld. Kč!) a její následná privatizace do rukou Appian Group za podezřele nízkou cenu méně než 1 mld. Kč. Připomeňme, generálním ředitelem byl Martin Roman a dále se zde objevují další jména dnes spojovaná s Appian Group/Škoda Plzeň: Marek Čmejla a Michal Korecký.
Shrňme si to. Společně se švýcarskou policií můžeme pracovat s hypotézou, že scénář byl vždy stejný: peníze od státu (tedy naše – daňových poplatníků) určené na sanaci starých ekologických zátěží vyvedli mimo státní podnik, za tyto peníze si ten samý podnik koupili (podnik navíc úmyslně vedli do ztráty, aby byl levný a bylo to politicky průchodné) a miliardové majetky strategického významu byly v kapse. Stačilo, aby se dohodly a o výnosy podělily čtyři skupiny: manažeři státního podniku, parta, která to celé vymyslela, původní vlastník Appian Group (punc důvěryhodnosti) a politici a úřednici, kteří schválí privatizaci podniku, zajistí, kdo má vyhrát a všechno to přikryjí (v obou případech jednomyslná rozhodnutí vlády). Není to geniální?
(pokračování příště)
