Vážení přátelé, Budějovicemi zahýbala kauza nahrávky primátora Thomy, který nahraný říká, že co se týče kauzy Bit servis, HOPB má "mocnější problém", protože firma, se kterou podepsal primátor Thoma kontroverzní smlouvu, s hnutím Občané pro Budějovice spolupracovala při předvolební kampani. Ano, slova primátora Thomy o tom, že ročně podepíše tři tisíce smluv a tudíž nemůže znát každou z nich, trochu ztratila na váze. Nechci se primátora Thomy nijak zastávat, i když se mi příliš nelíbí tento způsob politického boje o radnici, ale uvědomme si, co se vlastně stalo. Nejhorší variantou může být, že Thoma mohl podepsat vědomě pro město nevýhodnou smlouvu a firma Bit servis za tuto výhodu mohla poskytnout hnutí HOPB před volbami nějaké finanční prostředky, popř. nějakou pomoc v kampani. A hovořím pouze o nejhorší možnosti. Co z toho vyplývá?
To, co všichni víme. Politická reklama, tedy předvolební politická reklama stojí spousty peněz. A kde se tyto (celorepublikově stamiliony) prostředky berou? Kdo vlastně politickou reklamu platí? Víte dobře, že tento web nikdy žádnou placenou reklamu neposkytoval, mohu se vyjádřit naprosto svobodně. Politickou reklamu platíme my všichni. Částečně z veřejných rozpočtů, ale co je ještě horší, za politickou reklamu platíme naším zkorumpovaným systémem. Ano, mezi politiky není žádným tajemstvím, že ze zakázek se odvádějí provize. Některé soukromým osobám, některé do pokladen politických stran. A tím se dostávám k mé dnešní myšlence: "Opravdu potřebujeme předvolební politickou reklamu?" Myslím, že si nepotřebuji denně stokrát přečíst, že xxx je hejtmanem, který dotáhne do Budějovic dálnici, nebo že potřebujeme změnu víc, než si myslíme. Ani heslo "Váš hlas je naše síla" mi nic moc nenaznačil. Vám ano?Thoma má opravdu mocnější problém. Jak se ve volbách vyrovnat velkým, zkorumpovaným stranám, jež odvádějí řadu let do stranických pokladen stovky milionů korun na politickou reklamu z různých míst šedé zóny? Tento problém není lidským problémem. Jde o problém systémový. A právě tento problém je třeba řešit.
Podívejme se do současného Řecka. Evropská unie je především celkem, otevřeným bezcelním a bezhraničním hospodářským prostorem. Každý z nás ví, že pokud se v podniku sesype jedno oddělení, v holdingu jedna společnost, je nutné se této části buď zbavit, nebo je nutné ji opravit. Vždy, když slyším, že "Řekové si za to mohou sami, že jsou líní", běhá mi mráz po zádech. Pamatuji si totiž z mé obchodní cesty do Turecka v roce 2000, že Řecko bylo oproti České republice na dost vyšší ekonomické úrovni. To člověk viděl na první pohled. A co se vlastně stalo? Nejsem expertem na makroekonomiku, ale dokážu si tak nějak představit, že špatný společenský, politický systém dokáže zemi zruinovat ve velmi krátké době. Vynásobeno ekonomickou krizí a vstupem do ne úplně nejlépe funkční EU máme výsledek. Současné Řecko, kde jsou řečtí důchodci na ulici mláceni řeckými policisty, současné Řecko, kde se lidé na ulici upalují na protest, nebo spíše ze zoufalství.
I v Čechách roste nespokojenost. Za pár dní se na Václavském náměstí shromáždí rekordní počet obyvatel. Vláda pravděpodobně dříve nebo později opět padne, asi jako každá vláda ČR v posledních obdobích, ale to přeci nic nevyřeší!
Politická scéna je zdeformována, ekonomická sféra je velmi pokroucena, v novinách si můžeme přečíst, že každý den v ČR zkrachují dvě hospody. Důchodci si stěžují, že mají čím dál méně prostředků na čím dál dražší léky, atd.. Každý z nás je nějak zasažen infikovaným systémem. Ano, můžeme mlčet až do té doby, než se nám křík začne z hrdel drásat bez ohledu na naši vůli mlčet, ale to přece nechceme. Můžeme si donekonečna stěžovat, jak je systém špatný, ale to nám nepomůže. Arogantní politici, jejich sluhové - vedoucí úředníci, jejich pánové - různí kmotři a mafiáni a jejich pomocníci - zkorumpovaní policisté, státní zástupci a soudci, se nám budou dále za naše peníze vysmívat z pozice moci. Pokud nechceme přivést naši zemi "na buben", musíme se snažit o opak - tedy začít se zvedat, opravovat chyby, nastavovat lepší pravidla a trvat na jejich dodržování. V zemi je spousta skupin, jejichž cílem je tvrdá vláda, ať už radikálně pravicová, či radikálně levicová, máme tu i velmi silné globální tlaky směřující (většinou z nedostatku pochopení zúčastněných) k absenci systému, tedy k chaosu, což považuji nejnebezpečnější scénář vývoje. Pokud jsme společně nechali systém padnout takto hluboko, především díky nezájmu a lhostejnosti, možná díky strachu, teď bychom rozhodně měli hledat společně východiska z této situace.
Ladislav Vrabel
