Ekologická zakázka - tunel století 6
- Ekologická zakázka
- Parent Category: Kauzy
- Tuesday, 25 January 2011 09:41
- Hits: 10735
VI. politika v průběhu výběrového řízení
V souvislosti s pádem Topolánkovy vlády začala zakázka ztrácet politickou podporu i u některých jejích bývalých členů. Bývalý ministr životního prostředí Bursík například uvedl, že sanace zamořené půdy by vyšla nikoliv na 115, ale jen na 40 miliard korun.
S nástupem nové vlády opustil svůj post dosavadní předseda ÚOHS Martin Pecina a vystřídal jej bývalý poslanec ČSSD Petr Rafaj, jehož vyjádření ve vztahu k ekozakázce (ještě v roli poslance) nepůsobila odmítavě. V průběhu léta 2009 se objevilo podezření na propojení některých osob na MF s některými uchazeči a média přicházela s informacemi o možných střetech zájmů. Další politická aféra – letní toskánské schůzky politiků s lobbisty – měla také spojení na tuto zakázku (lidé J&T, jednoho z uchazečů tendru, byli jejími hlavními účastníky).
V listopadu 2009 sněmovna přijímá usnesení předložené Cyrilem Svobodou, kterým chce celou zakázku zastavit. Tento krok sice není pro vládu či ministerstvo financí právně závazný, nicméně signalizuje odmítavý postoj většiny stran k tomuto projektu. Je totiž zřejmé, že tato zakázka je mnohem více politickým rozhodnutím, než jen právním či ekonomickým procesem.
Kritika Transparency International
TIC od samého počátku kritizovala záměr zahrnout zbývající ekologické sanace do jediné zakázky. Obávala se kartelizace, porušení hospodářské soutěže a na základě zkušeností s jinými velkými tendry také korupčního rizika. Za největší problémy TIC označovala nedostatečně podložené argumenty pro tento postup a dramatické podcenění rizik s ním spojených v podkladových materiálech. TIC považovala tyto materiály za nedostatečné pro odpovědné rozhodnutí členů vlády. V této souvislosti vydala TIC několik tiskových zpráv, uspořádala tiskové konference, zpracovala právní a ekonomickou analýzu a zaslala otevřený dopis vládě a konkrétně ministru Kalouskovi v pozici hlavního propagátora superzakázky. Ministr Kalousek s TIC v té době o problému ostentativně nekomunikoval, jeho nástupce Janota se svým týmem s TIC jednal a vyslechl si argumenty pro zastavení zakázky. Je zřejmé, že nad svým dalším postupem ministr Janota velmi váhal a rozhodnutí spíše odkládal.
Mezi hlavní negativa navrhovaného postupu řešení ekologických sanací patří zejména nežádoucí dopad na hospodářskou soutěž. Vybraný dodavatel by ovládl celý trh a následně rozhodoval o přerozdělování dílčích prací a subdodávek. Z hlediska kapacit je totiž nepředstavitelné, aby všechny zbývající sanace prováděl jediný subjekt. Zadávání dílčích zakázek však již nebude probíhat v režimu zákona o veřejných zakázkách, ale výhradně na základě libovůle vybraného dodavatele.
Z ekonomického hlediska je ekozakázka rovněž velmi problematická, neboť s ohledem na svůj objem z účasti vylučuje velké množství subjektů a tedy likviduje konkurenceschopnost, což v důsledku může vést k navýšení konečných cen. U samotného výběrového řízení hrozí enormní riziko kartelové dohody soutěžitelů na cenové nabídce. Vzhledem k vysoké hodnotě zakázky s nejasnou cenou reálného plnění mají soutěžitelé velmi silnou motivaci se dohodnout, nabídnout vyšší cenu a nadměrný zisk si rozdělit mezi sebe. Je navíc více než jasné, že žádná firma nebude schopna sanovat vše a bude dále rozdělovat jednotlivé práce mezi své subdodavatele.
Dalším vážným a souvisejícím argumentem jsou navazující činnosti v rámci samotné sanace, zejména otázka skládek a spaloven a jejich kapacity pro využití k této činnosti. Je zřejmé, že jejich kapacity budou plně využity vítěznou firmou, což jen prohloubí její dominantní postavení na trhu.
Stát přitom nemůže reálně nijak garantovat, že vysoutěžená cena bude konečná. Dle odborníků není možné dnes přesně stanovit, zda je v poškozených lokalitách odhadovaný objem prací definitivní. Nelze proto přijmout ani stěžejní argument autorů tohoto projektu, tedy že stát se jednou provždy zbaví problému s ekologickými zátěžemi. Velkým problémem je také použití rozhodčí doložky pro případné spory mezi zadavatelem a dodavatelem, což by mohlo vést k arbitráži s velmi nejasným a těžko odhadnutelným výsledkem.
Takto nastavený projekt navíc vytvoří vysoké korupční riziko při kontrole a přebíraní sanovaných prací a lokalit, což bude úkol pro zaměstnance České inspekce životního prostředí. Jejich rozhodování bude klíčové a budou pod enormním tlakem s vítěznou firmou spolupracovat, vycházet jí vstříc i nadstandardně.
