Po náhlém pádu, kdy ho v červnu zastupitelé odvolali z funkce primátora, se v úterý vrátil do téhož křesla. „Opravdu se těším. I proto, že mám šanci dotáhnout něco z toho, co jsem začal,“ říká jednačtyřicetiletý Juraj Thoma.
Když vás vyhodili dveřmi, vrátil jste se oknem. Dostal jste hlas od 10 062 voličů, nejvíc ze všech kandidátů. Je to pro vás satisfakce?
Beru to jako obrovský impuls pro nový začátek. Vítězství našeho hnutí Občané pro Budějovice je tím cennější, že za námi nestála kamenná partaj, která dostává hlasy automaticky, protože jsou lidé zvyklí ji volit. Přišli jsme s novou značkou čtvrt roku před volbami. Přiznávám, že v odhadech výsledku jsem byl daleko střízlivější.
Přesto trvala jednání o koalici, která bude vládnout městu, velmi dlouho. Museli jste hodně ustoupit?
Není to tak, že by někdo zvítězil, protože vymáchal v krvi všechny ostatní. Je to sňatek z rozumu, ale programové ústupky nijak dramaticky nevidím. Každý může naplnit cíle, které měl v programu jako své vlajkové lodě. Text koaliční smlouvy schválili všichni členové zastupitelských klubů či kompletní politické reprezentace, což je dobré znamení, že by to mohlo fungovat.
Jaké budou vaše první kroky?
Jednou z prvních věcí je zabezpečit chod radnice, aby fungovala efektivně. To znamená postarat se o výběrové řízení na místo stálého tajemníka magistrátu města. Začneme ho připravovat okamžitě, ale nebude to tak, že bychom během čtrnácti dnů vypsali výběrové řízení a toho člověka tahali jako králíka z klobouku. To určitě ne, protože si na tom fakt chceme dát záležet. Tajemník je klíčovou personou. Nejen proto, že ulehčuje práci starostovi nebo radě - jak se chová šéf úřadu, chová se i „nejposlednější“ úředník z těch čtyř set zaměstnanců magistrátu.
Právě spor s bývalým tajemníkem Zdeňkem Řeřábkem se pro vás stal před pěti měsíci, kdy jste přišel o post prvního muže města, osudným. Teď jste se vrátil na radnici jako vítěz. Dáte mu to najevo, až ho potkáte?
Osobně už to považuji za uzavřenou věc, zpátky na úřad ho nechci. Že bych se musel zvlášť připravovat na to, až ho potkám na ulici, tak to ne. Nehodlám přejít na druhý chodník, to ani omylem. Ted se budu snažit o to, abychom uspěli v soudním sporu - aby soud dal za pravdu, že jeho odvolání z funkce bylo právoplatné a pan bývalý tajemník se na věčné věky odebral z radnice pryč.
Jaké z témat, které souvisí s rozvojem města, chcete otevřít mezi prvními?
Hlavně územní plán, který teď musí projít aktualizací. Měla by být taková, aby se pak stal opravdu závazným dokumentem. Chtěl bych mu vrátit jeho závaznost a hodnotu, protože předchozí dvě volební období byla extrémní - v prvním se událo jen asi šest nebo osm změn územního plánu a teď v tom druhém období jich byly desítky. Je třeba, aby každému, kdo chce ve městě cokoli podnikat či investovat, dával územní plán garanci v dlouhodobém horizontu - vždyť se připravuje s životností dvaceti let. Podle mě by to měla být skoro až posvátná kráva a těch změn by mělo být minimum.
Je něco, co jste nedotáhli a teď se k tomu budete těžko vracet?
Mrzí mě například, že už se nedá počítat s tím, že uskutečníme projekt Freetime parku Stromovka v původní podobě. Vleče se to ještě z předminulého volebního období, kdy jsem byl náměstkem primátora. Dosud si vyčítám, že jsme ten projekt tehdy nedokázali prosadit. Byl hezký a potřebný, protože kam v Českých Budějovicích jít, když si člověk neorganizovaný v tělovýchovných jednotách chce relativně bezpečně užít volného času? Jeho potřebnost dokazuje třeba lanové centrum v Hluboké nad Vltavou, kam jezdí spousta lidí z Budějovic. Teď jsme ideu Freetime parku vrátili zpět do hry, ale už ne s tou velkorysostí v tehdy navržené podobě, protože nejsou peníze ani vůle. Bude ho asi třeba radikálně a dramaticky předělat, což je škoda.
Máte za sebou sedm a tři čtvrtě roku ve vedení města, nejdřív jako první náměstek primátora a pak coby primátor. S čím vstupujete do třetího období?
Nechtěl bych, aby se Budějovice staly městem promarněných příležitostí. Jako třeba v minulosti Dlouhý most otevřený s velkou slávou, jenomže aby se ušetřilo, je o jeden pruh užší než silnice před ním a za ním, což nám teď vadí. Nebo rozhodnutí ušetřit a nekoupit mrazírny - ale jak by se nám teď to místo hodilo třeba k parkování! Byl bych nerad, aby se o mně v budoucnu říkalo, že jsem zabil nějakou šanci.
Ale spousta lidí některé vaše „šance“ pro město vnímala dost kriticky. Třeba splavnění Vltavy.
Ano, ale dál si za tím stojím. Lidé ho kritizují, protože jsme jim na radnici nedokázali vysvětlit, že naprostou většinu peněz za to zaplatil stát a Evropská unie. Kdybychom splavnění neudělali, nedostaneme nic, možná ani protipovodňová opatření. Ale město na dvou řekách by přece této své výhody mělo využít. Stejně tak myslím, že je prozíravější dát ještě nějaký peníz do rozvoje letiště než udělat nevratný krok, letiště zrušit a plochu třeba rozparcelovat. Teď ušetříme, ale co když začne za deset či patnáct let evropská letecká doprava „zázračně“ fungovat? Nakonec, kdo by si ještě před pětadvaceti lety dokázal představit, že telefon budeme mít stále u sebe, bude v něm foťák, počítač, dovoláme se pomalu odkudkoliv kamkoliv… A tak to může být i s letištěm.
Jenomže Jihočeši mají raději své jisté.
Někdy mi připadá, že by si České Budějovice zasloužily víc velkorysosti - aby na ně byli obyvatelé víc hrdí. Mají na co. Díky historii, skvělé poloze v nádherném kraji i třeba vzhledem k počtu vysokých škol. Budějovice jsou mnohem víc než jen město, kam se dostanete autem s vypětím všech sil, protože mu schází dálnice.
To říkáte zrovna vy, rodák z Nitry? Můžete být vůbec správným patriotem?
Já tu budu pořád náplava. Taky jsem už slyšel od jedné paní, ať se vrátím pást ovce na Slovensko. Nezdá se mi, že je podstatné, kde se kdo narodil. Spíš to, že jsem si toto město vybral vědomě, s chutí prožít tu zbytek života. Šel jsem sem za manželkou z Prahy, kde jsme oba studovali.
Jste archeologové. Pomáhá vám tato profese třeba při úvahách, jakou chcete po sobě zanechat stopu?
Hlavně jsem díky archeologii mohl Budějovice dobře poznat. Pět pro mě důležitých let jsem strávil například při průzkumu pohřebiště a kláštera na Piaristickém náměstí. Jsem hrdý na to, že naše výzkumy úplně změnily stavební historii kláštera.
Chodíte se tam potěšit či schovat se a zklidnit mysl?
Pokládám to za nejkouzelnější místo ve městě. Když si chci vyčistit hlavu, jedu někam na kole. Ne moc daleko, ideální trasa jsou pro mě Holašovice a zpátky. Na dlouhé cesty se vydávám s manželkou Zuzanou za archeologií, a to do Střední Ameriky. Když člověk vidí pyramidy vysoké jak Černá věž, které tam lidé postavili v osmém nebo devátém století, uvědomí si, jak je všechno relativní.
Ocení vaši blízcí ze Slovenska, kam jste to dotáhl?
Mám v Nitře matku, sestru, prarodiče, tety, strýce i bratrance, takže tam jezdím tak často, jak jen můžu. Je kuriózní, že zrovna Nitra je partnerským městem Budějovic, a to bez mého přičinění. Možná je to nějaké řízení osudu, že jsem se ocitl zrovna tady.
Prožívala rodina poslední volby?
Hodně. Maminka se dokonce přihlásila i na Facebook mezi mé podporovatele. Jenomže se jmenuje stejně jako moje žena, tak jsme ji omylem smázli v domnění, že je to nějaká provokace či falešná identita. A babička, která měla zrovna v tu volební sobotu devadesáté narozeniny, to celé sledovala na internetu. Vždycky nasadí brýle, zapne naslouchátko a jede. Ale spíš si přála, abych byl vědátorem. Když jsem se dal na politiku, měla hroznou obavu, aby mě hlavně nezavřeli. Každý večer se za to modlí.
