Od středy do 2. ledna 2011 se vkrajském městě vykupují urny s popelem zesnulých. Za prvních deset kusů nabízí umělci z výtvarné skupiny Pode Bal 500 korun. Jde o součást jejich výstavy v budějovickém Domě umění. Ministerstvo životního prostředí však takový obchod zakazuje ve svévyhlášce z loňského ledna.

Trojice z Pode Balu nazvala svou výstavu Bohdanka bude o Vánocíchbez tatínka a výkup uren označuje za sociální experiment. Urny koupí v Domě umění pouze od lidí, kteří se prokážou občanským průkazem a předloží kopii úmrtního listu.

„Napadlo nás, co udělá ve veřejném prostoru taková nabídka, která je trochu nehorázná, trochu nemorální a trochu nezvyklá. Je v ní otázka hodnoty vzpomínky, dostává se do toho motiv posvátna a komerce,“ vysvětlil jeden z členů Pode Balu Michal Šiml s tím, že zatím neví, jak by s urnami naložili.

Jejich záměr budí pochopitelně rozporuplné reakce. Například ředitelce budějovického krematoria Kateřině Vrbové se vůbec nelíbí.

„Jestli někdo prodá svého tatínka, tak to asi nikdo neovlivníme, ale určitě se mi to nelíbí. U nás se kradou pouze měděné obaly, urničky nám tu zatím zůstávají, s tímhle jsme se absolutně nesetkali. Je možné, že někteří by za úplatu ostatky i ukradli, ale lidé spíš nechtějí zaplatit uložení urny, tak nám tady tu urničku nechají ležet,“ reagovala Vrbová.

Hlavním problémem je, že podle ministerstva životního prostředí by se Pode Bal, pokud by urny vykoupil, dostal do střetu se zákonem. Ve vyhlášce z 1. ledna 2009 se zakazuje vykupovat od fyzických osob předměty pietního a bohoslužebného charakteru, například pohřební urny nebo součásti náhrobků a pomníků.

Ne u všech ale způsobil nápad zděšení. Například literární historik Martin Putna ho ocenil. „Popel předků je jedna z mála opravdu posvátných věcí na tomto světě. Ovšem tato vpravdě šílená akce Pode Balu je geniálním upozorněním na to, že lidem často už nic posvátného není. Je to extrémní provokace, ale mám raději extrémní provokace než nudu a pokrytectví.“

Rozpaky i pobouření budí v Českých Budějovicích aktivita výtvarníků. V rámci výstavy v Domě umění hodlají vykupovat urny s popelem zesnulých.

Ne u všech ale způsobil nápad umělců zděšení. Například literární historik Martin Putna ho ocenil pozitivně. „Popel předků je samozřejmě posvátný, je to jedna z mála opravdu posvátných věcí na tomto světě. Ovšem tato vpravdě šílená akce Pode Balu je geniálním upozorněním na to, že lidem často už nic posvátného není. Je to extrémní provokace, ale mám raději extrémní provokace než nudu a pokrytectví,“ okomentoval výkup Putna.

Hlavním problémem kontroverzního záměru je to, že podle ministerstva životního prostředí by se Pode Bal, pokud by urny opravdu vykoupil, dostal do střetu se zákonem. V ministerské vyhlášce z 1. ledna 2009 se zakazuje vykupovat od fyzických osob předměty bohoslužebného nebo pietního charakteru, například pohřební urny či součásti náhrobků a pomníků.

Poukazuje na to Martina Pavelková, doktorandka na katedře teologické a sociální etiky Teologické fakulty Jihočeské univerzity. „Úcta k zemřelým je výrazem kulturní vyspělosti každé země. Měli bychom ve vlastním zájmu dbát o zachování paměti minulosti, bez níž nelze dost dobře hledět do budoucnosti. Potenciálním obchodem s ostatky pozůstalých se tedy člověk zpronevěřuje především sám sobě,“ míní žena, jejímž oborem je lékařská etika.

Ani možným konfliktem s legislativními předpisy ale její výhrady k počinu výtvarníků nekončí. „Právo je minimum morálky, a tak naše péče o důstojné zacházení s ostatky zesnulých by se neměla omezit jen na neobchodování s těmito předměty, nýbrž měla by se realizovat i ve vynakládání prostředků na úpravu pietních míst a hřbitovů jako míst osobní nebo i národní paměti,“ dodává Martina Pavelková.

Za morbidní a nehumánní považují výkup uren i obyvatelé krajského města. Při rychlém průzkumu jejich mínění ale redaktoři Deníku narazili i na podnikavce, kteří by se dokázali, nebýt poměrně vysoké pořizovací ceny schránek a nízké výkupní ceny, elegantně vykroutit i z rozporu mezi etikou a šancí přijít kpenězům. „Šlo by přece přijít s občankou, úmrtním listem někoho z rodiny i urnou, do které bych nasypal popel z kamen,“ uvažoval žertem muž středních let, jenž si nepřál zveřejnit své jméno.

Co říká legislativa