Ing. Arch. Hana Urbancová - To je vývoj, chcete-li evoluce
- Mýma očima
- Parent Category: Politka
- Sunday, 25 November 2012 17:54
- Hits: 11145
Tento významný rok, 2012, je rokem volebním. A volby jsou vždy testem společenského dění. Na průběhu a výsledku voleb můžeme pozorovat mnohé. Nepřehlédnutá je ta skutečnost, že mnohem více než kdykoliv jindy na sebe tentokrát zřetelně narazily dvě scény.
Lidé nevědí, jakou moc ve skutečnosti mají
Politická scéna, jedno zda zleva doprava či naopak, už překonala míru snesitelnosti, hlupáctví, chtivosti, arogance moci svých mnohých představitelů a proti tomu občanská uskupení, iniciativy, příznivci osobností, či osobnosti samy v zastoupení občanů jasněji a jasně formulují své znechucení. Posuďte sami následující, náhodně vybrané příklady. Na setkání pozitivní evoluce v Českých Budějovicích sotva před několika dny zazněla slova o zpackaných zákonech svých zákonodárců bez zpětné vazby a zodpovědnosti k dílu. Že špatné zákony lidem komplikují život, blokují a
deformují fungování jedinců nebo společnosti jako celku, o tom pochyb není. O pár dnů později, 7. listopadu 2012, předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa říká před šedesáti právníky na odborné konferenci o vymahatelnosti práva v Praze toto : „Stát už není schopen přijímat zákonné normy, které by pak sám dokázal uvádět do praxe, kontrolovat jejich uplatňování a sám je dodržoval. Samotné státní instituce často nedodržují svá vlastní pravidla, systémy jsou zahlceny blbostmi, to nelze jinak vyjádřit.“ Podle něho příliš velké množství obtížně srozumitelných norem následně vyvolává velké množství soudních sporů. Ostrá slova na adresu zákonodárců napříč politickým spektrem z úst jednoho z čelních představitelů justice přitom nejsou ojedinělým výrokem. "Pořád se mění zákony, jedna novela stíhá druhou. Jako kdyby nějaká parta dostala justici na chvíli jako hračku a zkouší, co vydrží," uvedl Baxa v časopisu Soudce. V tomto smyslu a tentýž den na stejné konferenci uvedla pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v nebývale ostrém projevu mimo jiné, že v obchodních a dalších civilních sporech umožňuje legislativa právníkům naprosto cíleně zneužívat trestního zákoníku. Zároveň také připomněla obecnou právní tezi, že pokud se nedodržují základní právní pravidla, nemají policie a státní zastupitelství smysl.
Mudr. Hnízdil, propagátor komplexní medicíny, ve své praxi hledá příčiny a souvislosti nemocí a na politiku shlíží podobně jako na medicínskou léčbu. Mimo jiné říká : ... „vysoké politické a manažerské posty přitahují lidi, kteří vládnou prostřednictvím negativních emocí, a tyto „mocné“ neváhá nazývat psychopaty. „Dostat se do jejich rukou je nesmírně nebezpečné. Nepozorovaně rozleptají, rozbijí a rozloží vztahy, vaši rodinu, firmu, společnost, stát. Důsledkem toho, že jsme se jim odevzdali, je naše země v těžké krizi“. Ano, naše česká společnost se nalézá v krizi. Není to jen otázka tohoto podzimu, je to proces, jehož počátky tkví v nedávné ale asi i v hlubší minulosti. Jisté je jedno, lví podíl na současné ztrátě hodnot a nadějí tkví v devalvaci politické scény, která je produktem současných a nedávných představitelů.
Není od věci si všimnout probíhající prezidentské kampaně. Mnozí volitelé již pochopili, co je marketing, jakou má sílu, a oč tu vlastně běží. Za pozornost stojí veřejně přístupné účty jednotlivých kandidátů: Dobře se pobavíte, není to však planá zábava. Je třeba si udělat názor, vytříbit si ho s jiným. Svobodně, bez masáže. Naše občanská společnost zvedá hlavu, je třeba si tuto tendenci udržet a posílit. Pozoruhodné je, že probuzení občanských zájmů jde napříč generacemi. Mezigenerační dělítko není a to je dobře. Zlom je jinde - mezi zájmem o budoucí rezignací. Je třeba si vybrat.
Máme-li vkládat naději na změny, vložme ji do změny volebního systému. Počátek problému je jednoznačně tam. Podaří- li se najít a prosadit změnu, je velká šance, že přijdou jiní, zodpovědní, a nebudou-li, je možno je odvolat. Konec konců demokracie tuto možnost má, jde o to, ji oživit a využít všechny její možností. Aby se změny mohly odehrát, je třeba, aby politickou scénu, která se ocitla ve vlastnictví protřelých matadorů, nahradila jiná množina, pokud možno schopných a charakterních. Není nutné rozmanité občanské proudy za každou cenu spojovat pod jednu korouhev, naopak v různosti je velký půvab takového dění. Důležité je kultivovaně a důsledně formulovat jeden společný požadavek, který může vyvolat změnu. Říkám vyvolat změnu. A to změnu v procesu, nijak zdlouhavém, času máme málo a rychle nám ubývá. To je vývoj, chcete-li, evoluce.
Hana Urbancová
