MAFIEvKRAVATACH.cz

Korupce vládne politice

Thursday, Sep 19th

Last updateSun, 12 May 2024 7pm

Doplnění odvolání Krajskému soudu

JUDr. Pavlína Pomijová, advokátka    

č. osvědčení ČAK 9531, IČ 66253233, DIČ CZ6660081197

sídlo: Riegrova 2668/6c, 370 01 České Budějovice                                                                                     tel.: 38 6102656, 723208671        

fax:.386102659                                                                                                                                                                  e-mail: pomijova@ak-pomijova.cz

 

 

 

                                                                                                  Krajský soud v Českých Budějovicích

                                                                                                  prostřednictvím

                                                                                                  Okresního soudu v Českých Budějovicích

                                                                                                               

 

 

k sp.zn. 15 C 273/2009

 

 

Žalobce:                SPRÁVA DOMŮ s.r.o., IČ 25157337, se sídlem Čéčova 44, České Budějovice

 

 

Žalovaný:              Fresh CZ s.r.o., IČ 28093208, se sídlem Hroznová 156/21, České Budějovice

 

                            zastoupený JUDr. Pavlínou Pomijovou, advokátkou se sídlem Riegrova 2668/6c,

České Budějovice

 

 

o vyklizení

 

doplnění odůvodnění odvolání žalovaného

 

 

 

 

Příloha: Nález Ústavního soudu ze dne 4.3.2004, sp. zn. IV. ÚS 290/03

 

 

              Ve výše nadepsané věci podal žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně dne 3.9.2009 odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.8.2009, č.j. 15 C 273/2009-164, které posléze odůvodnil podáním ze dne 29.9.2009. K tomuto odůvodnění tímto připojuje žalovaný následující

 

d o p l n ě n í   o d ů v o d n ě n í :

                                    

Žalovaný tímto chce především rozvést, proč spočívá napadený rozsudek na nesprávném právním posouzení ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., když jde o odvolací důvod uplatněný již v původním odůvodnění.

Již zde žalobce uvedl, že soud prvního stupně pochybil, když si s  odkazem na rozhodnutí Velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2004, č.j. 31 Cdo 1895/2002 učinil závěr o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy bez toho, aniž by zohlednil další skutečnosti. Žalovaný namítal, že citované rozhodnutí se vztahuje na skutkově odlišnou věc, a proto nelze jeho závěry vztáhnou na věc projednávanou.

 

Žalovaný tímto odkazuje především na Nález Ústavního soudu ze dne 4.3.2004, sp. zn. IV. ÚS 290/03 (publikovaný N 34/32 SbNU 321), jehož znění přikládá v příloze. Ústavní soud zde zaujímá jednoznačné stanovisko, když uvádí: „Ústavní soud se nehodlá pouštět s Nejvyšším soudem do polemiky v tom směru, zda byly správné původní právní názory Nejvyššího soudu nebo zda považuje za správnější jeho judikaturu novější. Ústavní soud však konstatuje, že i při akceptaci právního názoru, podle něhož v případě uzavření nájemní smlouvy ve vztahu k nemovitosti jako celku, v níž se nachází nebytové prostory, je k takové smlouvě nutný předchozí souhlas orgánů státní správy, tj. souhlas obecního úřadu podle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb., nemůže souhlasit s tím, že by byl tento souhlas nutný i v případě, že je to právě obec, která vystupuje na straně pronajímatele, a to proto, že akceptací takového právního názoru by Ústavní soud v rozporu s tím, co má za povinnost chránit, podporoval přepjatý právní formalismus vylučující ve svých důsledcích ústavně konformní výklad obyčejného práva, přičemž výlučně takovýto výklad naplňuje jeden ze stěžejních principů demokratického právního státu. Opačný právní názor Nejvyššího soudu jím vyslovený v citovaném rozsudku považuje Ústavní soud za zcela absurdní a vymykající se chápání práva jakožto prostředku k nalezení spravedlnosti, a nikoli prostředku k zatemnění toho, co jest (nebo by alespoň mělo být) uživatelům práva (v dané věci účastníkům občanskoprávního vztahu vzešlého z nájemní smlouvy), byť v základních rysech úpravy natolik jasné, aby pokud možno mezi nimi ke sporům nedocházelo, a pokud pak ke sporu dojde, mohlo přivodit uplatněním výlučně formální obezličky ztrátu povinnosti jednoho z účastníků smlouvy dle smlouvy plnit.

              Žalovaný je přesvědčen, že na projednávanou věc je nutné vztáhnout právě výše uvedené závěry Ústavního soudu, když tyto závěry mimo jiné plně korespondují s dosavadní procesní obranou žalovaného.

Předmětnou nájemní smlouvu uzavíral jako pronajímatel žalobce – SPRÁVA DOMŮ s.r.o. Žalobce je přitom právnickou osobou, která byla zřízena Městem České Budějovice, přičemž jeho úkolem je vykonávat komplexní správu nemovitostí za svého zřizovatele. V řízení taktéž vyšlo najevo, že žalobce je velice úzce propojen se svým zřizovatelem, když se také obšírně účastní výkonu funkcí zřizovatele jako správního orgánu (mimo jiné vyřizoval dotaz adresovaný na majetkový odbor (viz č.l. 129a až 133), pravidelně se také účastní zasedání jiných orgánů. Ze všech těchto skutečností je patrné, že žalobce de facto jedná plně v součinnosti se svým zřizovatelem, když za něj komplexně administruje příslušnou část agendy Města České Budějovice, a to jak v samosprávné části, tak i – z právního hlediska poněkud diskutabilně -  ve výkonu veřejných funkcí, tj. výkonu oprávnění správního orgánu.

Žalovaný tak namítá, že bezvýjimečná aplikace ust. 3 odst. 2 zák. č. 116/1990 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření nájemní smlouvy, je ze strany soudu prvního stupně  přepjatým formalismem, jenž nezohledňuje další stěžejní skutečnosti, které vyšly v průběhu řízení najevo. Sjednával-li jako pronajímatel předmětnou smlouvu žalobce, je z jeho vztahu k zřizovateli patrné, že tento souhlasil s jejím uzavřením.O tom ostatně svědčí i fakt, že rada města souhlasila s uzavřením nájemní smlouvy. Prokazování existence formálního souhlasu je s tímto zřetelem zcela nadbytečné.

             

Z výše uvedených důvodů má žalovaný za to, že soud prvního stupně při svém rozhodování vycházel z nesprávného právního posouzení věci.

 

V Českých Budějovicích dne 19.10.2009

                                                                                                                Fresh CZ s.r.o.

                                                                                                                v zast.:

                                                       

3