U soudu podruhé a potřetí
- Fresh Pizzerie u Žáby
- Parent Category: Kauzy
- Friday, 07 August 2009 18:36
- Hits: 4934
Dobrý den,
již delší dobu jsem Vás neinformoval o kauze Fresh Pizzerie u Žáby. Proč? Zaprvé píšu knížku, takže pokud budete mít zájem počíst si příběh mladých lidí, kteří si otevřou pizzerii a ředitel magistrátu se rozhodne podnik zlikvidovat, tak se vše podstatné dozvíte tam, zadruhé jsem ještě pořád "nanicovatej" z rozchodu se ženou. Teď Vám ale sdělím, co se událo nového.
Dnes proběhlo další soudní líčení. Podstatné svědectví bylo svědectví bývalého majitele Hospůdky u Žáby, pana Šmídy. Pan Šmída vypověděl, že smlouvu nijak zvlášť nerozebíral, přečetl si ji a podepsal. Vzpomíná si, že smlouvu by bylo možné vypovědět v jednoměsíční výpovědní lhůtě, pokud by neplatil nájemné. Dále si pamatoval, že souhlas majetkového odboru nedostal, ani nevěděl, že tohoto bylo třeba. Pan Šmída potvrdil, že smlouva by mohla být absolutně neplatná, jak tvrdí Správa domů, ale také potvrdil, že pokud by byla platná, výpovědním důvodem by mohlo být neplacení nájemného, tak, jak je dohodnuto smluvně.
Ostatní svědkové měli za úkol soudu objasnit, zda bylo usnesení rady města ze 14. ledna, kterým společnost Fresh CZ měla dostat výpověď, v souladu s právem.
Doc. Tetter, Mgr. Vodička i tajemník Řeřábek se snažili najít různé důvody, které je údajně vedly k zvednutí ruky k výpovědi, ale skutečně podstatné řekl jen Primátor Thoma. Jenom on řekl, že nezná, ani v době okolo rady města 14. ledna neznal, žádný důvod, který by mohl vést k výpovědi nájemní smlouvy. Vodička a Tetter se oháněli nízkým nájemným a skoro vypadali jako bozi. Oni, zástupci města mají neomezenou moc a když jim něco připadá takhle, tak to tak rozhodnou a ono to tak bude. To, že je město pouze jedním ze dvou subjektů, které spolu mají nějaký smluvní vztah a že právo platí pro všechny stejně, asi nepochopili. Zdá se, že Mgr. Vodička, ale hlavně Doc. Tetter a tajemník Řeřábek ještě v hlavě žijí někde úplně mimo demokracii a právo. Chovají se, jako kdyby mohli vypovědět smlouvu jen proto, že jim připadá nájem, který oni sami sjednali, příliš nízký, vůbec nechápou, že smlouva je závazná pro obě strany, že jsme investovali do podniku roky života a mnoho peněz. Koneckonců koukněte se na Piaristické náměstí dnes a před pěti lety. Vybudovali jsme tu dvě předzahrádky, místo žije a pevně věřím, že jsou občané s našimi provozy spokojeni. To je přece běh na dlouhou trať. To, že si nějaký opilec vzpomene, přece neznamená, že bude deset lidí bez práce a dva z nich zadlužení na dalších deset let.
Paní soudkyně trpělivě poslouchala svědky, pokládala jim rozumné, věcné otázky a většina svědků na otázky odpovídala. Kromě Zdeňka. Ten zase plácal páté přes deváté a nakonec ho paní soudkyně musela několikrát přerušit s tím, že nemluví k věci. Chvíli rozebíral, že na něj v noci několikrát zvonila sousedka, paní Abrahámová a chtěla, aby volal 156, že ona tam volá příliš často, pak zase jak mluvil se soudem z bytu shora a které osoby s ním potkal, pak v soudní síni "identifikoval" dvě osoby, které opravovali telefonní ústřednu v domě a nakonec vyprávěl naprosto smyšlenou příhodu o tom, jak za mnou přišel do pizzerie zeptat se mě, jestli znám "osoby", které užívají horní byt v domě. Pak prohlásil, že za barem byla kudrnatá černovláska, kterou mu poté soused shora představil jako slečnu Žáčkovou. Vzápětí několikrát popřel, že by kdy byl v pizzerii. Že bychom se znali popřel. Nevím, jestli ten člověk jenom lže, nebo neví o tom, že popírá to, co právě řekl. Zdeněk se třásl, tvářil se tak, jak se nikdo jiný ani tvářit neumí a působil, alespoň na mě, dost nevyrovnaným dojmem. Po svém svědectví odešel nabubřele ze síně a hned zase přišel a sedl si vedle mě na lavici pro veřejnost. Na mé pozdravy "ahoj Zdeňku" nereagoval, vypadal jak malý chlapec, kterého maminka nechala hrát si moc dlouho a on se přestal chovat slušně, protože prostě přestal vnímat realitu. Z patnáctiminutového proslovu tajemníka magistrátu se do zápisu nedostalo ani slovo. Ne, že by to byla něčí chyba. Prostě a jednoduše i kdyby první dvě Zdeňkovi věty dávaly smysl, další už smysl nedávaly. Jeho teatrální čtení čísel zákonů na nikoho dojem neudělalo, co stálo v papírech, kterými mával, by se sice mohli přítomní dovědět, kdyby si je přečetli, jenže vždycky, když už někdo chytil nit toho, kam vlastně Zdeněk míří, on odbočil někam jinam. Po jeho výstupu zůstala nejen díra nám všem v hlavě, ale také v záznamníku paní soudkyně. Jen je mi líto, že náš magistrát řídí takhle nekompaktní osobnost. Pár věcí nakonec paní soudkyně do záznamu dostala, ale asi to bylo těžké. Nakonec se naše advokátka raději ani moc neptala. To není jako u soudu, když hledáte pravdu. Když Vám prostě někdo bude tvrdit, že je Ježíš kristus, nebudete s ním řešit, jestli je to blíž na zastávku na Sady, nebo na Senovážné, že? V každém případě Zdeněk se ke všemu přiznal. I k tomu, že v Radě města informoval radní o tom, že jednatelka společnosti bydlí v bytě nad ním, i k tomu, že radním řekl, že v domě bylo podnikáno v rozporu se smlouvou. Vyprávěl, jak si zjišťoval kdo vlastně v domě podniká a pak tyto informace přednesl v Radě města. Všichni shodně vypověděli, že až do samotné chůze Rady města, tedy než byli informováni tajemníkem, žádné důvody k vypovězení smlouvy, neznali. Celá záležitost okolo podnikání bez živnostenského oprávnění se tedy změnila na podnikání bez právního titulu k předmětu nájmu, což je ještě větší nesmysl. Nemá smysl tady neustále dokola opakovat stejné věci, přejdu raději ke konci líčení.
Správa domů v závěrečné řeči prohlásila, že trvá na vyklizení, protože smlouvu považuje podle judikátu nejvyššího soudu z roku 2002 za absolutně neplatnou od počátku.
Naše advokátka prohlásila, že tento judikát překonal jiný judikát nejvyššího soudu z roku 2003, který dává za pravdu nám. Smlouva je tedy platná a podle zákona vypověditelná podle dohodnutých výpovědních důvodů.
Paní soudkyně pozvala zúčastněné na úterý 11.8., kdy vynese rozsudek.
Ladislav Vrabel
